Článek
Tento příběh vypráví o spojení prastarých zemědělských postupů, jako je termofilní kompostování a vermikompostování, s využitím biouhlu, čímž se dosahuje zdravější půdy, bohatší úrody a udržitelnějšího hospodaření s ohledem na životní prostředí.
HOMA vermikompostér
...A jak to tedy bylo s tím propojením biouhlu, kompostu a vermikompostu, ptáte se? To byla opravdu fascinující cesta, plná objevů a nečekaných souvislostí. Víte, já jsem se nikdy nespokojil s průměrností. Vždycky jsem hledal cesty, jak věci dělat lépe, efektivněji, s co nejmenším dopadem na přírodu. A když jsem se hlouběji ponořil do tématu biouhlu, s úžasem jsem zjistil, že se nejedná o žádný moderní výmysl, ale o metodu, kterou znali a s úspěchem praktikovali už naši předkové po celém světě po tisíce let. Nejznámější příklad je amazonská „Terra Preta“, úrodná černozem, která dodnes udivuje svou úrodností. Právě tato historická zkušenost, spojená s moderním vědeckým bádáním, mě inspirovala k tomu, abych biouhel vyzkoušel i na své farmě. Napadlo mě zkombinovat ho s kompostem a vermikompostem, které si poctivě připravuji.
Základem všeho je u mě termofilní kompostování. To není jen tak ledabylá hromada hnijícího materiálu. Je to řízený proces, kde se snažím vytvořit optimální podmínky pro rozklad organické hmoty pomocí mikroorganismů. Hromadím kompost do velké hromady, která má obvykle tvar hranolu, aby se zajistilo dobré provzdušnění. Používám různé organické materiály – zbytky ze zahrady, jako jsou slupky od brambor, zbytky ovoce a zeleniny, posekanou trávu, listí, slámu, hnůj od zvířat a samozřejmě i ořezané větve ze sadu. Ty nejdříve nadrtím na menší kousky, ideálně štěpkovačem, aby se zvětšila jejich povrchová plocha a urychlil se rozklad. Důležité je hlídat poměr uhlíku a dusíku v kompostu, ideálně v rozmezí 25:1 až 30:1. To dělám tak, že míchám „hnědé“ materiály (bohaté na uhlík, jako je sláma, suché listí, dřevní štěpka) se „zelenými“ materiály (bohaté na dusík, jako je posekaná tráva, čerstvé zelené rostliny, hnůj). Správný poměr C:N je klíčový pro dosažení vysokých teplot v kompostu, které dosahují až 60-70 °C. Tyto vysoké teploty jsou nesmírně důležité, protože zničí semena plevelů, zárodky chorob a různé patogeny, takže výsledný kompost je hygienicky nezávadný. Během termofilní fáze se hromada „dýmá“, což je způsobeno uvolňováním vodní páry a dalších plynů. Hromadu pravidelně překopávám, alespoň jednou za týden, aby se do ní dostal vzduch a proces rozkladu probíhal rovnoměrně. Po několika týdnech, kdy teplota klesne a hromada se zmenší, je termofilní kompost připravený k dalšímu zpracování.
V této fázi se zaměříme na biouhel. Ten do termofilního kompostu přidávám z několika důvodů. Biouhel má schopnost vázat živiny a vodu, což je pro kompostování velmi důležité. Zabraňuje vyplavování živin a zároveň udržuje kompost vlhký, což je ideální pro mikroorganismy, které se na rozkladu organické hmoty podílejí. Biouhel také zlepšuje provzdušnění kompostu, což je pro aerobní mikroorganismy klíčové. A co je neméně důležité, biouhel do sebe nasává pachy, takže kompostování probíhá bez nepříjemného zápachu.
Následuje vermikompostování, tedy kompostování pomocí žížal. Termofilní kompost, už zbavený patogenů a semen plevelů, je pro mé kalifornské žížaly (Eisenia fetida) doslova lahůdkou. Jsou to nenahraditelní pomocníci, kteří dokážou z organické hmoty vyrobit prvotřídní hnojivo – vermikompost, kterému se také říká žížalí hnůj. Pro vermikompostování používám speciální nádoby – vermikompostéry. Mám několik typů, od jednoduchých plastových boxů až po dřevěné konstrukce. Důležité je, aby vermikompostér měl odtok pro přebytečnou vodu, tzv. „žížalí čaj“, který je sám o sobě skvělým hnojivem. Do vermikompostéru nasypu vrstvu termofilního kompostu, který předtím lehce zvlhčím, a přidám násadu žížal. Důležité je udržovat správnou vlhkost substrátu – neměl by být ani suchý, ani přemokřený. Ideální vlhkost poznám tak, že když substrát stisknu v ruce, mělo by z něj vytéct jen pár kapek vody. Žížaly se pak pustí do práce a s chutí kompost zpracovávají.
V tomto okamžiku přichází na řadu propojení s biouhlem. Do vermikompostéru přidávám i menší množství aktivovaného biouhlu. Aktivace probíhá smícháním biouhlu s kompostem nebo vermikompostem, čímž se osídlí mikroorganismy a obohatí o živiny. Biouhel se ukázal jako naprosto geniální doplněk. Díky své vysoce porézní struktuře, která připomíná houbu s miliony mikroskopických pórů, biouhel funguje hned několika způsoby. Nasává do sebe přebytečnou vlhkost, čímž zabraňuje hnilobě a tvorbě anaerobních podmínek a tím i zápachu. Zároveň ale zadržuje vodu, kterou pak žížaly můžou využívat v suchých obdobích. Biouhel také zlepšuje provzdušnění vermikompostéru, což je pro žížaly a aerobní mikroorganismy nesmírně důležité. A co je ještě zajímavé, biouhel funguje i jako úkryt pro žížaly. Cítí se v něm bezpečně a nerušeně se věnují své práci. Navíc se na povrchu biouhlu tvoří biofilm, který slouží žížalám jako potrava.
Symbióza půdy a rostlin
Výsledkem je naprosto úžasná směs – vermikompost obohacený o aktivovaný biouhel. Tahle směs má pro půdu neskutečné benefity. Vermikompost dodává půdě živiny v lehce dostupné formě a obrovské množství prospěšných mikroorganismů, které oživují půdní život. A biouhel zase zlepšuje její strukturu, zvyšuje její schopnost zadržovat vodu a živiny, snižuje vyplavování živin do spodních vod a váže na sebe uhlík, čímž přispívá ke snižování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Je to taková dokonalá symbióza, která se projevuje na zdraví a vitalitě rostlin. Vidím to na každém kroku – na bujných listech, na bohaté úrodě, na spokojených včelách a čmelácích, kteří se mi v zahradě prohánějí.
Díky termofilnímu kompostování a následnému vermikompostování se celý proces výrazně urychlí. Zatímco běžné kompostování může trvat až 9 měsíců, s těmito metodami je proces hotový zhruba za 6 měsíců. To je velká výhoda, protože mohu dříve využít kvalitní hnojivo pro své rostliny a urychlit tak jejich růst a vývoj.
A co je ještě důležité zmínit, v průběhu termofilního kompostování a následného vermikompostování dochází k promíchání a vzájemnému obohacení mikrobiomu. Mikroorganismy z termofilního kompostu se dostávají do kontaktu s žížalami a mikroorganismy ve vermikompostéru, čímž vzniká velmi bohatá a rozmanitá populace mikroorganismů s různými funkcemi. Tato symbióza mezi různými druhy mikroorganismů a žížalami má pro půdu a rostliny nesmírný význam. Zajišťuje efektivnější rozklad organické hmoty, lepší uvolňování živin a jejich snadnější dostupnost pro rostliny. Navíc takto vytvořený kompost a vermikompost je plný života a vitality, což se pozitivně odráží na zdraví a růstu rostlin.
Pro ještě větší posílení půdního mikrobiomu a urychlení procesu kompostování a vermikompostování používám Žížalici. Je to přírodní roztok, který obsahuje směs užitečných mikroorganismů, enzymů a živin. Aplikace Žížalice na biouhel a do kompostu či vermikompostu výrazně urychluje osídlení těchto materiálů mikroorganismy a aktivuje jejich schopnost vázat živiny a zlepšovat strukturu půdy. Je to takový malý trik, který ale dokáže výrazně posunout kvalitu výsledného produktu na ještě vyšší úroveň.
Díky termofilnímu kompostování a následnému vermikompostování se celý proces výrazně urychlí. Zatímco běžné kompostování může trvat až 9 měsíců, s těmito metodami je proces hotový zhruba za 6 měsíců. To je velká výhoda, protože mohu dříve využít kvalitní hnojivo pro své rostliny a urychlit tak jejich růst a vývoj.
...Když se mě někdo zeptá na tajemství mého úspěchu, odpovídám: „Je to o propojení prastarých tradic s moderním poznáním.“ Termofilní kompostování a vermikompostování jsou metody, které se používají už po staletí. A biouhel, ačkoliv se k němu vracíme s novým vědeckým pohledem, je s námi také odedávna. Je to tedy spíše o znovuobjevení a docenění moudrosti našich předků s využitím moderních poznatků, které nám dávají nové možnosti, jak hospodařit udržitelně a s úctou k přírodě. A když se tyhle dvě věci spojí, vznikne něco úžasného.
Stále se učím a zkouším nové věci. Například teď se chystám experimentovat s různými druhy biouhlu, vyrobeného z různých druhů biomasy, a sledovat, jaký to má vliv na vermikompostování a následně na růst a výnosy různých plodin. Zkoumám i vliv velikosti částic biouhlu a jeho aktivaci různými postupy. Je to neustálý proces objevování a zdokonalování.
Nejdůležitější, co jsem se naučil, je trpělivost a pokora. Příroda nám dává své dary, ale chce to čas a úctu. Není to o rychlých řešeních a chemických hnojivech, které slibují okamžité výsledky. Je to o budování zdravé půdy, která nám pak vrací svou úrodu po mnoho let. A to je pro mě ta největší odměna. Vidět, jak se půda pod mýma rukama probouzí k životu, jak se vrací biodiverzita, jak rostliny rostou silné a zdravé. To je pocit, který se nedá ničím nahradit.
A víte, co je na tom všem nejlepší? Že to může dělat každý. Není to žádná věda. Stačí se jen trochu zajímat, zkoušet a pozorovat. A hlavně mít k přírodě respekt. Proto se o své zkušenosti s biouhlem, kompostem a vermikompostem rád dělím s ostatními. Pořádám workshopy, kde ukazuji svou pec, vysvětluji principy pyrolýzy a mluvím o přínosech těchto metod. Sdílím své zkušenosti a snažím se inspirovat i ostatní k udržitelnějšímu hospodaření. Protože věřím, že každý malý krůček, který uděláme pro zdraví naší půdy, je krokem pro zdraví celé planety. A to za to stojí.
A tak se můj příběh s biouhlem, kompostem a vermikompostem neustále vyvíjí a pokračuje. Je to příběh o návratu k přírodě, o úctě k půdě a o snaze zanechat po sobě svět v lepším stavu, než v jakém jsem ho našel. Je to příběh o tom, jak i malý sedlák může přispět k velké změně. A věřím, že to dokáže každý, kdo se o to upřímně snaží. A to je, myslím, to nejdůležitější poselství, které bych chtěl předat dál.
zdroj: Google, vlastní zkušenost
