Článek
Jsem ročník 1955. Na Spartakiádu jsem začal nacvičovat, tak jako ostatní, v roce 1968. Vypadalo to dobře, ale okupace vše změnila. KSČ se bála shromáždění lidí, tak se mohly konat pouze tzv. tělovýchovné slavnosti. Na náš Náchodský okres připadl, jako družební, Frýdecko- Místecký okres. Nám, cvičencům to tolik nevadilo, ale byla to škoda, nepodívat se do Prahy. Stejně tak, se další hromadná cvičení konala třeba v Domažlicích, a tak bych mohl pokračovat dál. V roce 1975 se již režim nebál, a tak umožnil uskutečnit Spartakiády v letech příštích. 1980, 1985 byly roky pro Spartakiády zaslíbené. Po „něžné revoluci“, za niž jsem velmi vděčný, se ale část učitelského sboru, po vzoru i politického směru, odmítla dále podílet na výcviku žactva pro spartakiádu. Nácvik ve školách ustal, ale přesto se Spartakiáda konala. Další dějství těchto hromadných sportovních vystoupení již mají v rukou Sokolové. Obnovou a navrácením majetků, t.j. tělocvičen, došlo k rozmachu a obnovení ducha společného svičení. Na tzv.Sletech se rádi setkávají lidé z celého spektra. Domácí i zahraniční návštěvníci rádi zavítají na obnovenou tradici společných sportovních skladeb. Doufám, že se již nikdy neocitne Sokol, či jiná dobrovolná organizace, která se stará o dobro lidí, v tak těžké situaci, jakou jsme zažili po nástupu komunismu.
