Článek
Řekněte „Patagonie“ a lidem naskočí jeden obrázek, a to jsou tři špičaté věže nad tyrkysovým jezerem.
Ten obrázek má jméno a adresu. Národní park Torres del Paine, založený v roce 1959, měří zhruba 181 tisíc hektarů a projde jím v průměru 252 tisíc návštěvníků ročně, z toho 54 procent cizinců. V roce 2019 to bylo 304 947 lidí a chilská lesnická správa počítá s tím, že to číslo poroste o víc než deset procent každý rok.
Park od roku 1985 třikrát vyhořel kvůli člověku a lengové lesy se z toho budou vzpamatovávat nejmíň sto let. Rostoucí provoz zničil cesty rychleji, než je stíhá kdokoli opravovat, a chybí na to peníze i lidé.
Nic proti těm věžím. Jsou nádherné, ale Patagonie má přes milion kilometrů čtverečních a tohle je jeden park na jejím spodním okraji.
Tisíc kilometrů na sever
Aysén je chilský region mezi Los Lagos a Magallanes, čtvrtý největší v zemi.
Žije tam v průměru míň než jeden člověk na kilometr čtvereční. Jeho pobřeží patří k největším soustavám kanálů a fjordů na Zemi. Vzdušnou čarou měří tisíc kilometrů, ale kdybyste sečetli břehy všech ostrovů, zálivů a fjordů, dostanete se přes 84 tisíc kilometrů. Ostrovů je přes 5 500 a naprostá většina z nich je zcela neobydlená.
Dvakrát obtočený zemský rovník na délku pobřeží. A skoro nikdo na něm.
Kraj, který si sám podpálil
Aysén není nedotčená divočina z katalogu. To je na něm to zajímavé.
Přírodní požáry se tam nevyskytují nejsou tam bouřky. Blesk, který by zapálil les, tam nepřijde. Přesto tam les hořel, shořely zhruba tři miliony hektarů, nejméně polovina veškeré vegetace regionu. Zakládali to lidé mezi lety 1930 a 1950, aby na místě pralesa vznikly pastviny.
Nešlo o nedbalost. Půda se rozdělovala metodou zvanou „obsazení země ohněm“ a společnosti měly kolonizovat ze zákona stejným způsobem. Kdo chtěl kus Patagonie, musel ji zapálit. Ta část historie zůstala nápadně nevyprávěná. V šedesátých letech se povedlo zalesnit osm tisíc hektarů. Proti 2,8 milionu spálených.
Devadesát let poté je půlka regionu zahojená a půlka ne. Je to krajina s ránou. Na fotku se to dostane hůř než tři věže.
Co tam je
Vede tam jediná cesta. Carretera Austral, úzká, převážně štěrková, postavená za Pinocheta, aby propojila izolovaná města na jihu se zbytkem země. Přes tisíc dvě stě kilometrů, cestou se střídá deštný prales mírného pásu, fjordy skandinávského typu, zaledněná pohoří a údolí tyrkysových řek.
Podél ní najdete mramorové jeskyně Capillas de Mármol na jezeře General Carrera, dostupné výhradně po vodě. Ledovec San Rafael, který láme kry přímo do laguny. Caleta Tortel, vesnice, kde místo ulic vedou dřevěné lávky z cypřiše. Rio Baker, nejvodnatější řeka Chile a huemul, jelen z chilského znaku, kterého tam zbývá pár set kusů.
A pak všechno ostatní těch pět a půl tisíce ostrovů, kam ta silnice nevede vůbec.
Proč o tom píšu
Bylo mi asi čtrnáct, když jsem ve škole v zeměpise viděl fotku gauchos z Jižní Ameriky. Trvalo mi sedmatřicet let, než jsem tam stál. Definitivně mě tam poslal syn, který mi vybral k narozeninám knihu o Patagonii, ještě než uměl číst, kterou jsem měl doma v knihovně.
Dvacet let cestuju převážně sám a za tu dobu jsem viděl jeden vzorec opakovat se na třech kontinentech, najde se odlehlé místo, přijde jednodenní turismus, místo se otočí zády samo k sobě. Aysén tenhle vzorec zatím nechytil a není to proto, že by ho někdo chránil je to proto, že tam nevede známá silnice.
Ale nemyslete si, že „netknuté“ znamená „v pořádku“. Letos zavřela kavárna na náměstí v Puerto Aysén, kde jsem pil každé ráno kafe. Žena, která mi to psala, zavřela po deseti letech svůj podnik taky. Region, kterým lidi projedou za den, nemá z těch lidí nic. Zastaví se na fotku u ledovce, vrátí se na letiště a v Aysénu po nich nezbude ani to kafe.
Co s tím
Nebudu vám dělat seznam míst. Za týden by z něj nezbylo nic.
Udělejte tohle, napište si do vyhledávače „Aysén fjord“ a přepněte na mapu. Najděte Torres del Paine a pak jeďte prstem nahoru. Tisíc kilometrů a uvidíte, jak se pevnina rozpadne na stovky ostrovů, jak mezi nimi zmizí poslední čára silnice a jak ji ukončí ten fjord.
Všichni ti lidé u tří věží k němu stojí zády. Kolik takových míst jste minuli, aniž byste se otočili?
