Článek
Americký prezident Donald Trump nemá z hlediska svého vztahu k pravdivosti dobrou pověst. Novináři amerického deníku The Washington Post napočítali během čtyřletého prezidentského období Donalda Trumpa (v letech 2017–2021) jeho celkem 30 573 lživých, nepravdivých nebo zavádějících výroků a tenhle nehezký trend prý pokračuje až do dnešních časů. Ať už se jedná o duševní poruchu nazývanou „bájivá lhavost“ (pseudologia phantastica) nebo o neotřelou politickou strategii je nejvyšší čas, aby se amerického prezidenta někdo zastal a zmínil se také o jeho nesmírně významném historickém kroku směrem k pravdivosti. Jsou to Trumpovi výroky o Spojených státech amerických a jejich skutečné tedy pravdivé tváři.
Donald Trump totiž jako první a jediný ze všech minulých amerických prezidentů velice odvážně odhalil před celým světem, že Amerika není v žádném případě nějakým výjimečným národem a přímo zničil staletou legendu o americké jedinečnosti a morální nadřazenosti. Spojené státy vůbec nejsou „zářícím městem na hoře“, země, jež představuje myšlenku, kterou by měl „nenahraditelný národ“ předávat jako své poslání ostatním národům a být jim tak skvělým vzorem. Donald Trump přisoudil mesiášské poslání pouze sobě samému (v úsilí učinit z USA opět ekonomicky a vojensky velmoc vládnoucí světu – viz hnutí MAGA), ovšem rázně odmítl mesiášské poslání USA jako modelu svobody a spravedlnosti pro celé lidstvo. Tuto narcistní lež mnohokrát veřejně zavrhnul, čímž takřka zesměšnil výrok amerického prezidenta Woodrowa Wilsona :
„Jste Američané a vaším úkolem je šířit svobodu, spravedlnost a principy humanismu, kdekoliv se ocitnete.“
Donald Trump, vyhlášený konfabulátor a tisíckrát usvědčený lhář projevil zcela paradoxně hlubokou upřímnost a vyslovil první ze všech vůdců amerického národa velice bolestnou pravdu: USA jsou stejně sobecká, bezskrupulózní, zlem prolezlá země, jako kterákoliv jiná hříšná země na světě. Vzletné ideály a ctnosti Ameriky jsou jen iluzí, tvrzení o její dobrodějné nevinnosti je ubohá lež, její mimořádné civilizační poslání stejně jako péče o demokracii či o celý svět je nacionalistický blábol.
Donald Trump, populistický demagog a velmistr falše, dokázal strhnout z Ameriky zatuhlou líbivou masku. Císař je nahý a staletá pokrytecká orgie o výjimečnosti a mravní nadřazenosti skončila jako klasický národovecký pseudomýtus. Zajímavá je otázka, proč k tak historicky grandióznímu vítězství pravdy nad lichotivou lží vlastně došlo? Nabízím jedno (z mnoha možných) vysvětlení, přičemž se odvolávám na slavný citát Ludvíka Vaculíka z jeho provolání v roce 1968 nazvaného „Dva tisíce slov“, kde využil sloganu ze standarty českého prezidenta:
„Pravda nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje!“
Američané totiž svou skvělou (nicméně falešnou, jak ostatně dobře dlouho ví celý neamerický svět) výjimečnost opravdu prošustrovali svým poněkud rozmařilým životem na dluh. V roce 2026 činí státní dluh Spojených států amerických přibližně 40 bilionů amerických dolarů, což představuje tragických zhruba 123 % HDP země. Docela určitě jde o největší státní dluh na světě. Od počátku první vlády (2016) prezidenta Trumpa se státní dluh zdvojnásobil a nyní roste rychleji než celkové HDP Spojených států, přičemž přibližně 28 % dluhu tvoří závazky k zahraničním a mezinárodním věřitelům. O takto zadluženém státě nelze rozhodně říci, že je „zářícím městem na hoře“ jakožto civilizační vzor všem ostatním nezářícím národům. Vzhledem k mohutným (a stále rostoucím) finančním nárokům na obsluhu dluhu hrozí USA, že zanedlouho vypukne finanční krize.
Jak asi vyřeší Amerika svoji svízelnou hospodářskou situaci, která může vést přinejmenším k sociálním nepokojům? Velice pravděpodobný je následující scénář, protože drastické doby vyžadují drastická opatření. K dispozici je agresivní způsob, jak může Amerika reagovat na řešení svých finančních problémů - stávat se více uzavřenější a stále více protekcionističtější. Jednou z variant protekcionismu, (když náklady na obsluhu dluhu stoupnou do ničivé výše) se pro Spojené státy nabízí jako řešení vyhlásit takzvaný default, tedy neschopnost státu splácet věřitelům peníze, jež si půjčila na finančních trzích. Americká vláda prostě své dluhopisy nevyplatí a zbaví se tak svých závazků vůči zahraničním investorům. Tahle „volnotržní katastrofa“ bude mít za následek, že akciové trhy padnou, dolar se stane monopolní měnou, ale Amerika tak „mazaně“ smaže svou prohýřenou minulost. Pravděpodobnost, že USA k tomuto kroku přikročí, je vysoká, neboť je jasné, že bez strategie defaultu by se země nadále topila ve stále rostoucích dluzích a její závislost na věřitelích, potažmo na „nepřátelských mocnostech“ by neúnosně vzrostla.
Jenomže default jako hra s ohněm má ještě jeden aspekt a zde je třeba vrátit se do historie 20.století. Také předválečné Německo jednostranně odmítlo platit své zahraniční dluhy, posilovalo svou ekonomickou soběstačnost a záměrně přetrhalo svá pouta k mezinárodnímu systému kapitálu. K vyhlášení německého defaultu došlo v květnu roku 1933, jen několik měsíců po nástupu Adolfa Hitlera k moci, do vypuknutí druhé světové války zbývalo už pouhých šest let. Tato historická paralela se nabízí v souvislosti se skutečností, že Čína má z několika bilionů zahraničních finančních rezerv zhruba 80 % v dolarech a je jedním z největších kupců amerických státních cenných papírů. V případě amerického defaultu by přišla o svůj věřitelský nárok, avšak daleko citelněji by to způsobilo vážné ohrožení jejího ekonomického rozvoje - což by Americe v jejím soupeření Čínou o světovou hegemonii výrazně pomohlo. K vypuknutí válečnému konfliktu mezi těmito dvěma velmocemi (které hrozí už dnes) by určitě bylo méně času, než Hitlerových šest let. O tom, že je Amerika na takový konflikt připravena nejen vojensky, ale také ideově (bezskrupulózní pohrdání mezinárodním právním řádem a Chartou OSN) nejlépe vypovídají dva výroky vrchního ideologa, poradce a šedé eminence v Trumpově administrativě Stephena Millera:
„Žijeme ve světě, ve kterém můžete mluvit o mezinárodních zdvořilostech a všem ostatním, jak moc chcete, ale žijeme v reálném světě řízeném silou, řízeném násilím, řízeném mocí. to jsou železné zákony světa, které existují od počátku věků.“
„Spojené státy bez výčitek využívají svou armádu k zajištění svých zájmů na naší polokouli. Jsme supervelmoc a pod vedením prezidenta Trumpa se tak budeme chovat.“
Stephen Miller, 8. ledna 2025, Bílý dům, Washington, USA
Napsal JUDr. Jaroslav Večeřa , Praha 30.9.2026
