Článek
V záři Trumpovi exhibice, při starostech o ceny benzínu a z přemnožení městských koček výrazně uniká z obzoru vědomí to podstatné. Stojí za to si to občas připomenout.
Jednadvacáté století rozpoutalo smrtelný vír, do něhož vtáhnul lidstvo neoliberální kapitalismus, hrůzný universální stroj, jež běží jakoby slepě, bez hybatele, pouze svým vnitřním chodem. Ten stroj je ovšem dobře známá anonymita kolonizující moci koncernů – moci, kterou vládnou plutokraté zcela lhostejní k budoucnosti našeho světa.
A budoucnost s každým rokem hrozí temným věkem : jadernou válkou, ekologickou či klimatickou katastrofou, vyčerpáním přírodních zdrojů, sociálním chaosem vyloučených nebo fašistickou revolucí.
Je možný zvrat a únik z tragické pasti, v niž se lidstvo ocitlo? Bohužel, v intelektuálním světě tomu vůbec nic nenasvědčuje - deptá nás bezradnost a bezmoc. Je jakoby úplně ztracena schopnost k odhalení šílené verze světa, do níž nás vládnoucí plutokraté mocí peněz přimrazili. Takže nehybně setrváváme v současném dramatu, jen těžce vdechujeme mrtvé bezvětří chybějících myšlenek. Nejdůležitější procesy a instituce současné podoby „post“ civilizace unikají našemu rozumovému uchopení, i ti nejbystřejší jsou neschopni dekódovat do očí bijící varovné signály. Slepě přitakáváme ve všeobecné rezignaci vůči nevyhnutelnosti, dlíme v situaci náhodné, neuvědomované a nevyzpytatelné. Nikdo nechce vědět uvnitř čeho vězíme, ani proti čemu bychom se měli bránit. Víme s určitostí jen jediné : strašidelná logika zisku určuje to, co se děje ve společnosti a dravost kapitálu ohrožuje přežití lidstva. Rozhodne o tom jedenadvacáté století, tedy my všichni, kteří nyní žijeme. Svou lhostejností nebo činem.
