Článek
Když plast pronikne tam, kam nemá
Plast si většinou spojujeme s obaly, lahvemi, taškami nebo hračkami. Plast ale nikam nemizí, rozpadá se na mikroplasty a nanoplasty. Stále častěji se mluví o tom, že se tyto miniaturní částečky nacházejí i v pitné vodě, v potravinách, v plodech moře, a dokonce i ve vzduchu, který dýcháme. Dlouho ale nad námi visela otázka: jak hluboko do lidského těla se tyto částice mohou dostat?
Nedávná studie publikovaná v Nature Medicine přinesla znepokojivou odpověď. Vědci analyzovali tkáně zemřelých lidí a objevili, že mikroskopické částice plastu se ukládají i v mozku. A nejen to, množství plastu v mozku bylo vyšší než v jiných orgánech, jako jsou játra nebo ledviny. A to vyvolává znepokojivé otázky - jak mikroplasty a nanoplasty v mozku ovlivňují náš život? Mohou s tím souviset některé nemoci? Jak se rostoucí množství plastů v našem mozku projeví na našich kognitivních schopnostech a našem zdraví?
Cesta plastů do našeho těla
Mikroplasty (částice do 5 mm) a nanoplasty (ještě menší, pod 1 mikrometr) vznikají rozpadem plastových výrobků nebo se vyrábějí cíleně (např. v kosmetice). Do těla se mohou dostat několika způsoby:
- Potravou a pitím – plasty byly prokázány ve vodě, soli či mořských plodech.
- Vzduchem – dýcháním do našeho těla pronikají částice plastu.
- Přes kůži – zatím se zdá, že to je spíše okrajová cesta, ale pronikání částic plastů je možné při používání kosmetiky s mikroplasty.
Obvykle bychom čekali, že tělo takové částice vyloučí nebo že se zachytí v játrech či ledvinách. Překvapivé ale je, že dokážou proniknout i do mozku, který je chráněn tzv. hematoencefalickou bariérou – přirozeným filtrem, jenž má bránit vstupu toxických látek do nervové tkáně. Studie ukazuje, že plast je tak malý, že touto bariérou projde.
Co vědci našli
Byla zkoumána mozková tkáň 25 zesnulých osob a bylo použito pokročilých analytických metod. Výsledky jsou šokující:
- Mikroplasty byly přítomné ve všech vzorcích mozku.
- Nejčastěji šlo o polyethylen – plast používaný na tašky, fólie či lahve.
- Mozek obsahoval více plastu než játra nebo ledviny, tedy orgány, které normálně působí jako filtry.
- Vzorky z posledních let (2024) měly mnohem vyšší koncentrace plastů než vzorky z roku 2016. To ukazuje, že množství plastů v mozku rychle narůstá.
- Lidé s demencí měli ve tkáni mozku i v cévních stěnách více plastových částic než lidé bez této diagnózy.
Proč právě mozek?
Jedna z největších záhad studie je, proč se plasty ukládají právě v mozku ve větší míře než v jiných orgánech. Hypotéz je několik. Jednou je chemická afinitní vazba - některé plasty se mohou snáze vázat na mozkovou tkáň než na jiné buňky. Omezené vylučování - zatímco játra a ledviny dokáží cizí částice postupně vyloučit, mozek má omezené mechanismy, jak se jich zbavit. A imunitní reakce - studie ukázala, že plasty byly nalezeny i v mozkových imunitních buňkách. Ty je sice „pohltily“, ale nedokázaly je zničit, takže částice v mozku zůstaly.
Souvislost s nemocemi mozku
Největší obavy vyvolává zjištění, že lidé s demencí měli v mozku větší koncentrace plastu. To sice ještě nemusí znamenat, že plast způsobuje neurodegenerativní poruchy, věda zatím jen ukazuje korelaci – tedy souběh dvou jevů. Ale už samotný fakt, že se plast v mozku ukládá, otevírá otázku, zda mohou přispívat k chronickým zánětům, poškození cév a tím i k nemocem nervového systému.
Co to znamená pro budoucnost
Pokud plastové částice pronikají do mozku, vyvolává to celou řadu znepokojivých otázek: Může dlouhodobá expozice plastům urychlovat neurodegenerativní onemocnění? Budeme za desetiletí čelit generaci, jejíž mozky budou doslova přeplněny plasty? Jaký vliv to může mít na psychické zdraví, paměť či nálady?
Zatím neznáme odpovědi, ale rychlý nárůst plastů v našem těle ukazuje, že jde o problém, který se bude stupňovat. A proto je nyní nesmírně důležité, aby vědecká i laická společnost zaměřila na tento problém pozornost a hledala účinná řešení, jak jednak snížit množství mikroplastů a nanoplastů v životním prostředí, aby jejich množství v našem těle tak prudce nanarůstalo, ale především, jak mikroplasty a nanoplasty z našeho těla odbourat.
Plastová éra i v našich hlavách
Objev plastů v lidském mozku ukazuje na to, že plastová stopa nezůstává jen v oceánech nebo v tělech ryb, ale proniká přímo do centra lidského myšlení a paměti. To, co jsme vynalezli pro pohodlí a levnou výrobu, se nám vrací jako nečekaný bumerang do tkání a orgánů našich těl. Přežili jsme dobu kamennou, bronzovou a železnou, přežijeme i dobu plastovou? Odpověď na tuto otázku závisí i na nás.
Zdroj: https://www.nature.com/articles/s41591-024-03453-1
