Článek
Všudypřítomný neviditelný problém
Mikro a nanoplasty, drobné plastové částice, nacházíme ve vzduchu, v půdě a bohužel i v pitné vodě. Nedávný výzkum, který provedla Birminghamská univerzita ve Spojeném království, přinesl zjištění, že horké nápoje mohou být jedním z významných zdrojů v příjmu mikroplastů. Studie zkoumala 155 běžných nápojů a ukázala jasnou souvislost mezi teplotou nápoje a množstvím uvolněných plastových částic, přičemž nejvyšší koncentrace byly nalezeny v čaji a kávě.
Teplo jako katalyzátor uvolňování mikroplastů
Základní princip, který studie odhalila, je jednoduchý: vyšší teplota dramaticky urychluje uvolňování plastových částic z obalových materiálů. Vědci zjistili, že v horkých nápojích bylo průměrně více mikroplastů než v jejich studených variantách.
- Horký čaj obsahoval v průměru asi 60 mikroplastových částic na litr, zatímco ledový čaj jen 31 částic na litr.
- Horká káva obsahovala asi 43 částic na litr, zatímco ledová káva 37 částic na litr.
Ukazuje se, že teplo narušuje strukturu plastu na buněčné úrovni, což umožňuje, aby se mikroskopické fragmenty uvolnily do tekutiny.
„Problém“ jednorázových kelímků
Při analýze zjištěných mikroplastů bylo nejčastějším typem polymeru zjištěno polypropylen (PP). Polypropylen je jedním z nejběžněji používaných plastů, ze kterého se vyrábí celá řada obalů, včetně víček, nádob a často i vnitřních vrstev jednorázových kelímků. Jednorázové papírové kelímky, které se běžně používají v kavárnách na kávu a čaj „s sebou|“, nejsou čistě papírové. Zevnitř jsou potaženy tenkou vrstvou plastu, která zajišťuje vodotěsnost. Právě z této vrstvy se při styku s horkou tekutinou uvolňuje nejvíce mikroplastů. Horký čaj podávaný v jednorázových papírových kelímcích s plastovou výstelkou obsahoval v průměru 22 mikroplastových částic na šálek.
Naopak, čaj podávaný ve skleněných šálcích (bez plastových částí) obsahoval „pouze“ 14 mikroplastových částic na šálek. Což sice ukazuje na výrazné snížení množství mikroplastu, ovšem podávání nápojů výhradně ve skleněných šálcích není řešení problému, spíše jen krátkodobé oddálení, protože kontaminace mikroplasty, a především nanoplasty se neomezuje pouze na jednorázové kelímky; ale nacházejí se i v samotných surovinách a obzvlášť závažným problémem je, že se nachází i ve vodě, a zdaleka nejen v té balené.
Plasty v každém doušku
Studie potvrzují, že mikro a nanoplasty jsou běžně přítomné v pitné vodě i v různých typech vodních ekosystémů. Jedna z nedávných studií byla provedena v ČR a nalezla mikroplasty ve 57 ze 58 vzorků pitné vody, s průměrným rozsahem ~65–68 částic/litr a odhadovaným denním příjmem ~2 MP/kg/den prostřednictvím pití vody.
Proč jsou nanoplasty v těle problém
Jedna věc je vědět, že se nám do organizmu denně dostává množství nanoplastů, ale pokud by nám neškodily, nebyl by to zase až tak závažný problém. Nanoplasty však mají schopnost vázat na sebe jiné látky a jejich malá velikost umožňuje pronikání přes biologické bariéry (střevo, plicní alveoly, i hematoencefalickou bariéru), a tím představuje vyšší toxikologické riziko než větší mikroplasty. Vážou na sebe těžké kovy a pro tělo toxické látky. Nanoplasty také v mohou v těle vyvolat záněty a oxidační stres, vedoucí k poškození DNA, což může vést k chronickým zánětům. Dále nanoplasty mohou zvyšovat riziko kardiovaskulárních a neurologických nemocí.
Co můžeme dělat?
Vzhledem k současnému vysokému množství plastů, které se rozpadají na mikro a nanoplasty, jejich redukce v životním prostředí nezamezí tomu, abychom se vyhnuli zdravotním problémům, které v našem organizmu způsobují. Z dlouhodobého hlediska je samozřejmě nutné najít jiný vhodný materiál, kterým všudypřítomné plasty nahradíme, avšak tím zásadním úkolem nyní je najít způsob, jak dopad mikro a nanoplastů v našem těle zmírnit, tedy jak neutralizovat jeho negativní vliv a v ideálním případě i najít způsob, jak se těchto nezvaných částic z našeho těla zbavit. Vzhledem k tomu, že to zatím není tématem číslo jedna ve vědecké, ani politické oblasti, nemůžeme v nejbližší době očekávat pozitivní vývoj tímto směrem. Proto je třeba z řešení problému nanoplastů v našem těle téma číslo jedna udělat.
Použité zdroje:
