Článek
Nad pětiprocentní hranici se pravděpodobně dostane pouze jedno samostatně kandidující hnutí, jedna samostatná strana, jedna oficiální koalice a čtyři subjekty s podporou stran, které by se jinak do sněmovny nejspíš nedostaly.
V tomhle článku rozebereme, komu, a jestli se předvolební spolupráce vyplatí a jaký to bude mít vliv na příští volební období.
Ve volbách 2021 propadlo přes milion hlasů. Mezi ně patřily hlasy hlavně Přísahy, ČSSD, KSČM, koalice Trikolory se Svobodnými, Volného bloku a Zelených. Všimněte si, že veškeré zmíněné subjekty jsou proti současné vládě a všechny, až na Zelené, by si spíše přály nějakou formu spolupráce s hnutím ANO než s koalicí SPOLU.
To znamená, že kdyby hlasy nepropadly, koalice SPOLU a PirSTAN by neměly většinu ve sněmovně a skládání vlády by se vyvíjelo úplně jinak. Aby se scénář z roku 2021 neopakoval, většina stran, jejichž hlasy tehdy propadly, se spojila se subjekty s velkou šancí na vstup do sněmovny.
První si musíme ujasnit, že předvolební spolupráce, které obcházejí uzavírací klauzuli pěti procent hlasů, nejsou nic nového. Například v roce 2013 se na kandidátkách sedmi stran do sněmovny dostalo dalších šest subjektů, které úspěšné strany podporovaly. Proto se dalo předpokládat, že podaná žaloba Voltu a Přísahy na „nepřiznané koalice“ bude zamítnuta.
Nyní se můžeme vrhnout na konkrétní koalice a spolupráce, kde rozebereme jejich výhodnost pro všechny zúčastněné strany.
Vládní blok
Začneme vládním blokem, kde největší koalicí je SPOLU.
- TOP 09: Spolupráce je pro ně určitě výhodná. TOP 09 s oznámením Markéty Adamové Pekarové, že nebude kandidovat do sněmovny, ztratila nejvýraznější tvář. Zatím není úspěšná v hledání nového lídra a v současném stavu by se sama do sněmovny s největší pravděpodobností nedostala. Na kandidátce koalice SPOLU získá několik mandátů a další čtyři roky na hledání nového předsedy.
- KDU-ČSL: Z volební spolupráce se rovněž raduje. Kdyby strana kandidovala sama, musela by víc šlápnout do kampaně, a i tak by s největší pravděpodobností nedosáhla na sněmovnu. Lidovci mají navíc velkou výhodu v silném regionálním zastoupení na Moravě, kde pravděpodobně vykroužkují politiky z ODS.
- ODS: Dostáváme se k nejrozporuplnější součásti koalice — jako největší strana z toho ale může mít paradoxně nejméně výhod. I když má v koalici dominantní pozici, pořád má čeho se obávat. Voliči ODS nejsou zvyklí kroužkovat, což může mít velký vliv na počet mandátů v nové sněmovně. Vedení spoléhá na úspěchy koalice v minulých letech, avšak je možné, že bude čelit prvním větším problémům a po volbách se koalice rozpadne.
Další spolupráci v tomto bloku netřeba rozebírat do hloubky. Kandidátka hnutí STAN bude obsahovat několik členů hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK). Jejich spolupráce je dlouhodobá a není na ní nic neobvyklého.
Piráti a Zelení
Pirátská strana naverbovala na svoji kandidátku 31 kandidátů za Stranu Zelených. Ve volbách 2021 Zelení nedosáhli ani na státní příspěvek nad 1,5 % hlasů, proto je šance, že by se tento rok sami dostali do sněmovny, prakticky nulová. Spolupráce z jejich pohledu dává velký smysl.
Z druhé strany je tu ale komplikace pro samotné Piráty. Podpora se vymyká trendu, ve kterém se Piráti snaží působit mnohem centrističtěji. Dřívější hodnotová témata (legalizace marihuany, manželství pro všechny, Green Deal) ustoupila důrazu na dostupné bydlení, boj proti korupci a snížení daní rodinám. Tento vývoj může s příchodem Zelených působit rušivě — přestože podle průzkumů Zelení centristické voliče zatím neodradili.
Druhé riziko je, že Piráti si tímto krokem mohou vytvářet konkurenci. Pokud se pár zástupců Zelených dostane do Poslanecké sněmovny a budou viditelní, mohou v příštích volbách zvyšovat svoji popularitu a už se s Piráty nespojovat, čímž by Piráti přišli o část voličů. V březnu tohoto roku čtvrtina voličů, kteří zvažovali Piráty, zvažovala i Zelené, a přitom věděli že hlas pro ně propadne. To jsou však spekulace, protože historický precedent nenaznačuje, že by pouhá účast několika členů v parlamentu výrazně zvětšila relevanci strany.
Zatím spolupráce vypadá pro Piráty optimisticky: v průzkumech mají kolem 9 % oproti zhruba 5 % na začátku roku.
Opoziční blok
Největší spojování proběhlo v opozičním bloku.
STAČILO! (KSČM + SOCDEM a menší strany)
Mimo parlament se již před evropskými volbami spojila strana KSČM s menšími stranami pod značkou STAČILO!. Spolupráce byla pro všechny strany úspěšná. V europarlamentu obhajovali pouze jeden mandát a v posledních volbách do poslanecké sněmovny dosáhli jen 3,6 %. Výsledek 9,6 % ve volbách do Evropského parlamentu ukázal, že značka KSČM už netáhne a re-branding na STAČILO! byl správným krokem.
Zajímavé je, že na kandidátkách hnutí STAČILO! budou i zástupci SOCDEM. I přes požadavek STAČILO! na referendum o vystoupení z EU a NATO, kvůli kterému Maláčová na jaře jednání přerušila, memorandum o spolupráci vedení Sociální demokracie podepsalo. V programech spolupracujících subjektů jsou však značné rozkoly a spolupráce vyvolala odchod více než třetiny členů SOCDEM a probudila protesty uvnitř strany.
Ještě na podzim byla možnost, že by si Sociální Demokracie zvolila jako předsedu Dienstbiera a šla do koalice se Zelenými. Proto lze tvrdit, že Maláčová svou orientací na STAČILO! Pro-Evropskou Sociální Demokracii pohřbila. Na druhou stranu spolupráce zajistí Maláčové, Zaorálkovi a dalším členům SOCDEM poslanecký mandát. Lze spekulovat, zda by Dienstbierova progresivnější cesta nemohla SOCDEM lépe oživit — to už se ale nedozvíme.
SPD (Svobodní, Trikolora a PRO)
Spojení kolem hnutí SPD Tomia Okamury zpočátku vypadalo slibně. Podle agentury NMS preference vyrostly za duben o pět procent. Jiné agentury vykázaly růst spíše 2–3 procentní body. Růst se sice od června zastavil, ale i tak se hnutí posunulo z přibližně 7 % na dnešních průměrných 13 %.
Z hlediska mandátů SPD jednoznačně vydělalo — v přepočtu jde o navýšení přes deset mandátů. Ostatní strany spojující se se SPD získají maximálně šest křesel, pravděpodobně spíše čtyři. Na nerovné rozdělení kandidátů si už stěžovala strana PRO; místopředsedkyně Ivana Turková nedostala příležitost kandidovat za SPD v Ústeckém kraji a následně opustila spojenectví.
Z pohledu menších stran je spolupráce méně výhodná. Mohou sice získat jednoho či dva poslance, ale šance na výrazné posílení do budoucna je malá. SPD je pravděpodobně pohltí a pokud by se malé subjekty v příštích volbách rozhodly kandidovat samostatně, budou mít nižší preference než dnes.
Jediný reálný problém pro SPD by nastal v případě, že by se dostalo do vlády s těsnou většinou méně než 105 poslanců — v takovém scénáři by malé strany mohly začít diktovat nepříjemné podmínky (např. požadavek na ministerské pozice). Mezi stranami nejsou výrazné ideologické rozdíly, takže hlavním sporným bodem mohou být především pozice. Největší ideologický rozkol se rýsuje mezi Svobodnými a ostatními stranami, které nejsou tolik ekonomicky pravicově orientované. Pokud by SPD sestavovala vládu s ANO, je možné, že Svobodní nepodpoří zavedení EET, které ANO plánuje prosadit. Přesto si myslím, že spolupráce je celkově výhodná – zejména pro SPD a předsedy stran, kteří získají mandát. Ale je tato spolupráce přínosná i pro řadové členy Svobodných, Trikolóry nebo PRO? Spíše ne.
Shrnutí
Na závěr lze říct, že většina z uvedených koalic výhodná je.
Smutné ovšem je, že mnozí lídři obětovali vlastní strany a jejich budoucnost, jen aby získali čtyři roky dobře placené práce poslance.
