Článek
Moje máma vždycky hodně pila. Nepamatuju si dobu, kdy by trávila den bez skleničky vína. Možná proto alkohol nenávidím a pohled na opilé lidi ve mně probouzí úzkost. Jenže čím jsem starší, tím je to s ní horší.
Rodiče se nenávidí
Považuju se za úspěšného člověka. Mám z čeho platit nájem, mám co jíst. Asi vydělávám víc, než je nějaký průměr, ale v milionech se opravdu netopím. Přesto mi moje máma vyčítá, že jsem se změnila, co jsem přičichla k penězům. Že nevím, co je to bída. Kdybych prý alespoň chvíli trpěla, poznala bych, co je život.
Nemám si s ní co říct. S tátou spolu nemluví už dobrých 10 let, každý z nich má v domě svůj pokoj, poličku na jídlo, koš na prádlo. Proč jsou spolu dva lidi, kteří se evidentně nenávidí? Ani se ráno nezdraví…
Nikdy tu pro mě nebyli. Když dnes tátovi zavolám, nezvedne to, ani mi neodepíše. Nezastaví se. A to mám dvě děti, má tu vnoučata. Je mu to jedno, neptá se na ně. Přijede s dárkem na narozeniny nebo Vánoce. Není to špatný člověk, ale má svůj svět. A mě začíná docházet, že já do něj prostě nepatřím, nejsem priorita.
Máma jen pije, nic jiného. Pak mi píše opilé zprávy, že měla jít raději na potrat než mít mě, že se se mnou nedá mluvit, ať ji odstřihnu ze života, že se ve mně zklamala. Občas ani netuším, co je tentokrát ten důvod. Ale nepovažuju se za hrozného člověka. Nepiju, nekouřím, nepůjčuju si peníze, dluhy nedělám, vystudovala jsem vysoké školy, mám kde bydlet. Jsem slušný člověk, co umí pozdravit, poděkovat a vždy pomůže, pokud to jde. Proč ona mi neustále dává záminku, abych si o sobě myslela, že jsem úplně k ničemu? Je mi to líto, stále častěji tomu věřím. Vždy máte tendence věřit tomu, co říkají vaši rodiče.
Kdy říct ne?
Ani ona se o vnoučata nezajímá, o hlídání si můžu nechat jen zdát. A víte, na co jsem v poslední době přišla? Mně je lépe bez ní. Když nepíše, neozývá se. Myslela jsem, že je moje povinnost mít s ní vztah. Protože když ji odstřihnu, přijde lavina výčitek. Jako nedávno, když jsem jí půjčila peníze se slovy, ať mi to určitě nevrací, že ráda pomůžu, ona mi je po měsíci vrátila a pak mi vyčetla, že to bylo to poslední, co měla, a že mi jde jen o peníze, když jsem je chtěla zpátky.
Už nemůžu… To ten alkohol, přijde mi čím dál horší. Když se odstřihnu, jsem to nejhorší dítě na světě? Nebo jen zachovám svoje mentální zdraví? Děsí mě, že bych se ke svým dětem někdy chovala stejně a už mě unavuje, že mají doma stále ustaranou a často protivnou mámu…
