Článek
Rodině jsem Jiřího představila brzy, chtěla jsem s nimi sdílet své štěstí. Jenže moje dcera Klárka byla v naprostém šoku - byl to její bývalý profesor ze střední školy, kterého prý z duše nenáviděla. Já to nevěděla, studovala v Praze, Jiří v Praze učil. Nenapadlo mě zkoumat to blíž. O totožném oboru jsem věděla, ale myslela jsem, že je to spíše spojí. Tak naivní jsem byla.
I já mám nárok na lásku
Svého tátu Klárka milovala a bylo to pochopitelné, byl to dobrý chlap. Ale copak nemám nárok na lásku, když mi ho osud tak brzy vzal? V době, kdy jsem potkala Jiřího, dcera otěhotněla. Najednou se stalo moje nenarozené vnouče hlavním prostředkem k vydírání. Jako by snad Klára vycítila, že je pro mě nový přírůstek do rodiny tak důležitý.
Dlouho jsem se bránila, dokonce mi sousedka řekla, že mám ze zákona nárok na to, abych svá vnoučata vídala, ale nechtěla jsem do toho tahat soudy. Ale proč to Klárka tak viděla? Jen, že byl Jiří neoblíbený kantor?
Partner mi nebyl oporou
On sám se na to koukal dost černobíle. Když prý nechce komunikovat s mámou, ať ji nechám, je dospělá. Ale to žádná máma neudělá. Monička se narodila a já ji ani neviděla. Klára zarytě tvrdila, že dokud se s Jiřím nerozejdu, nemám v jejím životě žádné místo.
Ale mám se nechat vydírat? Zatím si stojím za svým, ale každý další týden bez vnučky je pro mě stále bolestivější. Nevím, jak se rozhodnout, abych si zachovala svou hrdost. Postavila mě do nelehké situace…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Miladou K.
