Jak si postavit na zahradě vlastní ohniště za pár korun pro milovníky letních táboráků

Postavit si bezpečné, funkční a esteticky vydařené ohniště zvládnete svépomocí během jediného odpoledne a s náklady, které nepřesáhnou cenu jedné běžné rodinné večeře. Stačí trocha plánování, pár základních surovin, které se možná už teď povalují v koutě vašeho pozemku, a chuť do poctivé práce, která se vám vrátí v podobě mnoha nezapomenutelných zážitků.

Než poprvé kopnete do země, je naprosto nezbytné věnovat dostatek času výběru správného místa. Bezpečnost musí být u otevřeného ohně absolutní prioritou, aby se večerní pohoda nezměnila v nečekanou nepříjemnost nebo dokonce v ohrožení majetku.

Ohniště by mělo být umístěno v dostatečné vzdálenosti od obytného domu, dřevěných plotů, kůlen, a především od nízkých větví stromů nebo hustých keřů. Ideální bezpečná vzdálenost je alespoň pět až šest metrů od jakýchkoliv hořlavých staveb či vzrostlých porostů. Pamatujte, že i malý žhavý uhlík může při suchém počasí napáchat velké škody.

Důležitým faktorem, na který se často zapomíná, je sledování převládajícího směru větru. Nechcete totiž, aby hustý kouř obtěžoval vás přímo u stolu nebo se valil sousedům do otevřených oken ložnic. Povrch zvoleného místa by měl být co nejrovnější a okolí ohniště důkladně zbavené vysoké suché trávy či jiného hořlavého materiálu. Pokud máte na zahradě pěstěný trávník, který nechcete zbytečně ničit po celém obvodu, počítejte s tím, že kolem ohniště přirozeně vznikne takzvaná prošlapaná zóna od neustálého posouvání židlí a pohybu lidí. Je proto velmi praktické a estetické tuto zónu rovnou vysypat říčním štěrkem, jemným pískem nebo ji vydláždit zbytky starých cihel či plochých kamenů.

Kouzlo skutečně levného zahradního ohniště spočívá v recyklaci a chytrém využití toho, co dům nebo okolní příroda dala. Většinu potřebných věcí pravděpodobně najdete v zapomenutém rohu zahrady, ve staré kůlně nebo je získáte za odvoz od sousedů, kteří se zbavují stavebního materiálu. Nejoblíbenějším materiálem jsou bezesporu kámen nebo cihly.

Nejvhodnější jsou staré poctivé plné cihly, kterým se lidově říká zvonivky, protože jsou vypáleny na vysokou teplotu a skvěle odolávají žáru. Pokud preferujete přírodní vzhled, sáhněte po kamenech nasbíraných přímo na pozemku. Zde si však dejte velký pozor na křemeny nebo kameny vytažené přímo z potoka. Tyto typy v sobě mohou držet mikroskopickou vlhkost a v prudkém žáru ohně pak nebezpečně praskají a vystřelují ostré úlomky do okolí.

Kromě obruby budete potřebovat štěrk, písek nebo jemnou kamennou drť. Tento materiál poslouží jako nesmírně důležitá drenážní vrstva na dno výkopu, aby v ohništi po dešti nestála voda a netvořilo se v něm nepříjemné mazlavé bláto smíchané s popelem. Co se týče nářadí, bohatě si vystačíte s běžnou lopatkou, rýčem, krumpáčem a kouskem provázku pro přesné vyměření kruhu. Pro milovníky industriálního stylu a maximální funkčnosti existuje ještě jedna levná cesta. Starý buben z vyřazené pračky je geniálním základem, který získáte na sběrném dvoře často úplně zdarma. Buben je vyroben z kvalitního nerezu, má v sobě stovky malých otvorů pro dokonalý přívod vzduchu a oheň v něm díky skvělému tahu hoří jasně a čistě.

Zapuštěné ohniště představuje tu nejlevnější a esteticky nejpřirozenější variantu, která nenarušuje horizont zahrady. Díky tomu, že je ohniště částečně schované v zemi, se do plamenů tolik neopírá nárazový vítr a celá konstrukce je díky tomu mnohem bezpečnější pro okolí. Celý proces začíná přesným vyznačením kruhu. Pomocí provázku uvázaného na kolíku si jako s kružítkem vyznačte na zemi kruh o průměru přibližně osmdesát až sto centimetrů. To je rozměr, který pohodlně pojme dostatek dřeva pro velkou skupinu lidí, ale zároveň nevyžaduje obrovské množství paliva pro udržení pěkného plamene.

Následně přichází na řadu fyzická práce s rýčem. Vykopejte drny a hlínu do hloubky zhruba dvaceti až třiceti centimetrů. Stěny výkopu se snažte držet co nejvíce kolmé k zemi, aby se vám později lépe skládala obruba. Vykopanou hlínu rozhodně nevyhazujte, můžete ji využít k vyrovnání terénu v jiných částech zahrady nebo k vytvoření mírného valu kolem posezení. Jakmile máte díru hotovou, nasypte na dno vrstvu štěrku nebo hrubého písku ve výšce asi pěti až deseti centimetrů. Tato drenáž zajistí, že ohniště po každém dešti velmi rychle vyschne a popel nebude tvořit nevábnou kaši, která by se vám později jen velmi těžko vybírala a čistila.

Další fází je skládání samotné obruby. Okraje výkopu vyložte připravenými kameny nebo cihlami. Můžete je skládat takzvaně na sucho bez použití jakékoliv malty či betonu. Tento postup vypadá v zahradě mnohem přirozeněji, je levnější a umožňuje vám v budoucnu snadnou opravu nebo výměnu prasklého kamene. Cihly můžete skládat buď naležato v několika řadách nad sebou, čímž vytvoříte pevnou zeď, nebo je můžete naskládat nastojato jako ozubenou hradbu. Kameny vybírejte trpělivě tak, aby do sebe co nejlépe zapadaly a tvořily stabilní prstenec. Nakonec kolem samotného ohniště vyložte ještě jeden pás plochých kamenů v úrovni okolního terénu. Tento bezpečnostní lem vytvoří jasnou bariéru proti vypadnutí žhavého uhlíku do suché trávy a zároveň vám v budoucnu neuvěřitelně usnadní sekání trávníku, protože sekačkou prostě najedete kolečkem až na okraj kamene a nebudete muset zbytek trávy pracně dočišťovat nůžkami.

Aby vám vlastnoručně postavené ohniště sloužilo mnoho let a stále vypadalo k světu, je dobré věnovat mu občasnou minimální péči. Zásadní je pravidelně vybírat vychladlý popel, aby se v ohništi nehromadil a nezvyšoval úroveň dna. Pokud pálíte výhradně čisté přírodní dřevo bez barev a laků, je tento popel vynikajícím a zcela ekologickým hnojivem pro vaši zahradu. Obsahuje cenný draslík a vápník, takže ho po vychladnutí můžete sypat ke kompostu nebo přímo k keřům rybízu, malin a angreštu, které vám za tuto vzpruhu v létě poděkují bohatou úrodou.

Pro zachování estetického vzhledu i v době, kdy ohniště nepoužíváte, si můžete vyrobit jednoduché víko. Postačí k tomu starý kus plechu nebo dřevěný poklop sbitý ze zbytků palet, který ochrání vnitřek před nánosem spadaného listí a zbytečným promáčením dešťovou vodou. Při samotném pálení pak vždy dbejte na to, abyste používali dobře vyschlé dřevo. Suché dřevo totiž produkuje minimum kouře, mnohem lépe hřeje a neobtěžuje vás ani vaše sousedy nepříjemným štiplavým dýmem, který se jinak drží v oblečení i několik dní.

Zahrada s vlastním ohništěm získá úplně nový rozměr a stane se místem, kde se budou vyprávět ty nejlepší příběhy a plánovat velká dobrodružství. Teď už zbývá jen sehnat pár pevných lískových prutů na opékání, nakoupit kvalitní špekáčky a pozvat ty nejbližší na první letošní zahradní slavnost pod širým nebem.

Zdroj: vlastní zkušenost, thespruce.com