Článek
„Potřebovali jsme pořídit dům někde kolem Prahy. Ne, že bychom byli tak rozmařilí a toužili za každou cenu zůstat v hlavním městě, ale máme tu rodinu a dcery jsou na babičky zvyklé. Přišlo mi hloupé je kvůli novému domu stěhovat desítky kilometrů pryč, abychom tam nakonec s manželem žili odřízlí od všech. A tak začalo naše hledání,“ vypráví Ivana.
Otec nám zastavil dům
„Banka mám půjčila 11 milionů, což je měsíční splátka asi někde kolem 60 tisíc? Teď přesně nevím, ale můj otec slíbil, že nám zastaví dům, aby nám půjčili celou kupní cenu. Navíc do 36 let máme možnost získat 90% hypotéku, což je taky fajn. Už jsme nechtěli otálet,“ popisuje, co museli řešit ještě předtím, než se vůbec vydali na prohlídky.
Jenže se ukázalo, že i s takovou částkou toho kolem Prahy moc nepořídí. A když, tak to byly domy na rekonstrukci - jenže na tu by Ivaně s Michalem už moc nezbývalo. Žena na rodičovské dovolené, chlap se otáčel, co mohl, o víkendu chodil na melouchy a stejně měli obavy, zda dělají správné rozhodnutí.
Velké společnosti a neseriózní jednání
„To bylo pořád, tady jdeme na prohlídku. Honem, jestli se nám to líbí, pak do dvou dnů složit rezervační poplatek, ten byl 300 tisíc, to musíme mít prý v hotovosti, protože to nám banka z částky na hypotéku neuvolní, říkal jeden makléř. Pak jsme se byli podívat na druhou nemovitost, byla o něco dražší, ale na trhu už dlouho. Zeptala jsem se, zda by majitelé nešli s cenou trochu dolů, psala jsem makléři zprávu. Poslal mi asi 10 vysmátých smajlíků a víc nic. To je chování někoho, s kým řeším koupi majetku za miliony?“ rozčiluje se Ivana.
„Když jsme na další prohlídce dům odmítli, jiný makléř nás zase uháněl, pořád volal, nabízel služby jejich finančního poradce, že to nějak uděláme, ptal se na důvody, proč nemovitost nechceme. Bylo vidět, že chce rychle prodat. Byl to neuvěřitelný tlak, pořád jsme slyšeli, že na tenhle dům je x dalších zájemců, že se musíme rozhodnout rychle, nebo nám to někdo vyfoukne.“
Nezapomeňte na provizi
Ivana s Michalem byli z jednání a nátlaku realitních makléřů už nervózní. „Čím větší společnost, tím větší nevychovanec to byl, mnohdy ani nevěděli, co prodávají. Když jsme se jich ptali na detaily, tak mlčeli. Nezapomněli nám však připomenout, že ke kupní ceně ještě připočítají provizi,“ pokračuje ve vyprávění Ivana.
„Co je to za český rozmar, že provizi hradí kupující nebo nájemce? Vždyť realitní makléř dělá službu těm, co to chtějí prodat. Jenže to by se jen tak někomu platit nechtělo, samozřejmě, a tak by si domy prodávali sami. Pro nás to jsou ale mnohdy částky, co vůbec znemožní, abychom tu nemovitost uvažovali. Teď už hledáme čtyři měsíce a pořád nemáme to, co by bylo to ono. Sice věřím, že to jednou přijde, ale byla bych snad raději, aby mi nějaký známý prodal barák, co sám prodává, než abych musela jednat s makléři.“
„Jeden přijde pozdě, druhý neví, kdy byl dům postaven, třetí, kdy budou majitelé chtít pryč. Všechno se zdá tak komplikované a zvláštní,“ uzavírá své vyprávění. Snad brzy najdou to své vysněné!
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Ivanou (30), Český brod
