Článek
Když jsme se brali, měla jsem vážný problém s pitím. Dnes si to už dokážu přiznat, ale tehdy jsem si myslela, že je normální každý večer otevřít láhev vína a dopít ji do dna. Když jsem druhý den šla do práce, nebyla to pro mě překážka.
Osudová noc
Dokonce jsem se při naší svatbě tak opila, že jsem usnula ještě před půlnocí a s obtížemi se dostala do apartmánu, kde jsem pak usnula jako mimino. Tehdy jsem ještě netušila, že mě v noci probudí situace, na kterou nikdy nezapomenu.
Když jsem se v noci probudila, zaslechla jsem, že je večírek ještě v plném proudu. Domnívala jsem se, že tam je i Petr, který si užívá s kamarády, kteří přijeli z daleka. Těšil se dlouhé měsíce na to, že se takhle znovu zase sejdou.
Avšak když jsem se otočila, narazila jsem na něco, co mě naprosto šokovalo. Přímo vedle mě, v posteli, kde jsem ležela, byl Petr s jinou ženou! Nejprve jsem jí neviděla do obličeje, ale později jsem poznala svou kamarádku z dětství Andreu, kterou jsem na svatbu pozvala poté, co mi pomáhala zajistit kapelu za dobrou cenu. Že si svou službu vybere takhle, mě nikdy nenapadlo.
Z lásky mám strach
Začala jsem křičet, co to dělají a utekla jsem za statek, kde jsme se brali, do lesa. Tam jsem usnula na louce, na kterou jsem doběhla, už si ani nepamatuju jak. Prostě jsem jenom potřebovala opustit tu situaci, kterou by scenárista nenapsal ani do béčkového filmu.
Dodnes nevím, zda se jen líbali nebo by to přešlo v něco víc, kdybych nezačala křičet. Brali jsme se tehdy po roce. Dnes už vím, že jsem toho člověka vůbec neznala. Snad se jednou odvážím někoho milovat znovu…
Zdroj: rozhovor s Anetou K.
