Článek
Tehdy jsem dělala pohovor s manažerkou HR, a jelikož jsem na nové místo hodně spěchala, další kolo s moji budoucí manažerkou byl přes počítač. Byla v té době na několik týdnů na jiné pobočce v Německu. Byla to na první pohled skvělá ženská a já jsem si říkala, že to tam konečně zaklapalo -a bude to to pravé. Osud mi ale tohle místo přihrál do cesty zřejmě z úplně jiného důvodu.
Dlouho jsem to nevěděla
První dny byly naprosto fantastické. Dostala jsem se do čtyřčlenného týmu, kde to byl samý muž. A když se konečně vrátila manažerka Alena, měly jsme se hned setkat. Těšila jsem se, protože jsem měla pocit, že to bude stát za to.
Když jsem přišla, byla to taková klasická kancelář. Stůl, kožená židle a na něm pár fotek. Od dveří na ně nebylo zprvu. Seznámily jsme se, povídaly si asi hodinu o tom, co mě čeká, co budu dělat, na jakých projektech pracovat. Za chvíli už jsme si povídaly i osobních tématech. Zda mám děti, manžela. Byla jsem bezdětná, ale s Michalem jsme byli svoji už 11 let. Na to mi Alena říká, že má také partnera, se kterým plánuje teď stavět dům, akorát vyřizuje hypotéku. Domluvily se, že si ji napíše na sebe, dokud nejsou svoji. Najednou otočila fotku a ve mně hrklo - byl to můj Michal.
Na stole mi přistála výpověď
Ty chvíle, kdy jsme tam na sebe koukaly jako opařené, si skoro nepamatuju. Odešla jsem z místnosti beze slova, utekla na záchod a brečela jsem tam snad hodinu. Když jsem přišla, na stole mi ležela výpověď. Beze slova, kluci z týmu to nechápali. „Co je to za výmysl, co ti tam řekla?“ byli zvědaví. Nic jsem jim neřekla. Jen jsem se rozloučila a šla.
Doma mě čekal velmi nepříjemný rozhovor. Z Michala vylezlo, že to s Alenou táhne už tři roky a chtěl mě opustit. Nevěděl, jak mi to má říct, a tak pořád otálel. Firmu, kde pracuje, si ale nepamatoval a nikdy tam nebyl. Snad proto si to ani nespojil. Prý jen věděl, že často létá po světě. Dopadlo to tak, že se momentálně rozvádíme a co vím, ani s Alenou mu to nevyšlo. Skončil sám. A já jako brigádník v supermarketu. Je mi tak dobře. Snad se mi podaří najít práci, ve které mě žádná překvapení nečekají. Někdy si říkám, že prostě zasáhne sám osud.
Zdroj: Tereza Z., Rakovník
