Článek
Vlastně jsem ani nevěděla, že to bude takhle fungovat. Šli jsme do toho dost po hlavě a já jsem si bláhově myslela, že nám dvěma dělám službu. Rozhodně jsem chystala sama sobě lekci, ale to jsem ještě netušila.
Uprosila jsem svou mámu
Abychom vysněný dům koupili, potřebovali jsme další nemovitost do zástavy. Uprosila jsem tehdy svou mámu, která nám podepsala zástavní smlouvu na svůj dům. Zvláštní, stejně nám to sotva vyšlo. Ty podmínky dneska rozhodně nehrajou pro ty, kteří by si rádi něco pořídili. Ale to už je asi jiný příběh.
Hypotéka se psala na mě, protože jsem měla větší příjmy. Nutno však říct, že jsem v té době byla také těhotná, takže se očekávalo, že se mi ti příjmy po porodu také sníží. Měla jsem práci, která mi umožňovala i po porodu zůstat aktivní, ale také jsem si přála nějaký čas pro sebe a naše miminko. Pavel mi tehdy nasliboval hory, doly. Že bude platit náklady na dům, hypotéku. Že se postará. Nebyl důvod mu nevěřit, protože jsem s ním byla už 12 let, čekali jsme spolu miminko a dobře jsme se znali. Brala jsem jako požehnání, že se nám v tak náročné rodinné situaci uprostřed změny navíc podařilo koupit dům pro celou rodinu.
Strhli nám to, víš to vůbec?
Měli jsme hypotéku u banky, která si každý měsíc automaticky strhávala peníze sama. Takže nebylo co řešit, odcházelo to z účtu mě. Myslela jsem si, že mi na to bude Pavel přidávat, že se nějak podělíme. Jenže v té době přišel o práci - vyhazov. Sice odstupné, ale stačilo sotva na chvíli, než si najde novou práci. K tomu se ale neměl, a já začínala panikařit. Měla jsem krátce před porodem, hypotéku na krku a náklady byly obrovské. Za stěhovací firmu, také za úklid bytu, protože jako těhotná jsem neměla čas a sílu to řešit.
Pavel se neangažoval. Když si našel práci, říkal, že se musí nejdřív zaběhnout. Dala jsem mu prostor, měla jsem na účtu nějaké peníze, ze kterých se to platilo. Jenže od té chvíle už uběhnul půl rok, syn je na světě - a Pavel pořád neplatí. Pracuju každou noc až do rána, abych na to vydělala, aby mi to odešlo. A on se nestará. Ani ho nezajímá, že je tam vedený jako přistupitel, takže je to pochopitelně i jeho starost. Navíc půlka baráku je jeho. Já mám strach, aby na vše bylo, protože je na tom zastavěný mámy dům. Ale kdykoliv se o tom snažím mluvit, řekne mi, co si stěžuju, vždyť si na to bez problémů vydělá. V poslední době ale už neplatí skoro nic, nevím, co mám dělat. Nemůžu se „šprajcnout“ a nekoupit domů jídlo, dokud ho nekoupí on. Jak ho mám uprosit, aby to vůbec začal platit a máma o svůj dům nepřišla? Začínám si myslet, že vlastně nevím, s kým jsem tu úvěrovou smlouvu podepsala…
Zdroj: rozhovor s Romanou I., Praha
