Článek
S Lenkou (37) jsme se znaly od střední školy. Byla ten typ člověka, který měl vždycky kolem sebe chaos. Pozdní příchody, nezaplacené složenky, komplikované vztahy. Přesto jsem ji měla ráda. Uměla být vtipná, srdečná a v těžkých chvílích dokázala člověka podržet.
Když se rozešla s otcem svých dětí, stála jsem při ní. Měla dvě malé dcery a tvrdila, že bývalý partner Petr (42) se o ně nikdy pořádně nezajímal. Pak mi jednoho večera zavolala a plakala tak silně, že jsem jí skoro nerozuměla. Petr prý požádal o střídavou péči a vyhrožoval, že jí děti vezme úplně. Měl lepší práci, větší byt a novou partnerku. Lenka byla přesvědčená, že proti němu nemá šanci. Potřebovala advokáta.
Poslala jsem jí první zálohu
Neměla úspory. Pracovala jen na částečný úvazek a zbytek platila, když dostala dávky. Advokát měl chtít zálohu patnáct tisíc korun. Poslala jsem jí je ještě ten den.
Ujišťovala mě, že mi všechno vrátí, až se situace uklidní. Nechtěla jsem peníze zpět hned. Představa, že by mohla přijít o děti jen proto, že si nemůže dovolit právníka, mi připadala nesnesitelná. Začala mi posílat zprávy od advokáta. Termíny schůzek, seznam dokumentů a doporučení, co má před soudem říkat.
Několikrát jsem jí hlídala dcery, když údajně odcházela na jednání. Vracela se vyčerpaná a vyprávěla mi, jak Petr lhal a snažil se z ní udělat špatnou matku. Byla jsem na něj naštvaná, přestože jsme se roky neviděli.
Každý měsíc potřebovala další peníze
Případ se podle Lenky komplikoval. Advokát musel připravovat další návrhy, znalecké posudky a odvolání. Částky rostly. Jednou potřebovala osm tisíc, podruhé dvanáct. Když jsem řekla, že už nemám, začala mluvit o tom, že bude muset děti odevzdat.
To ve mně vždycky vyvolalo pocit viny. Za necelý rok jsem jí půjčila skoro sedmdesát tisíc korun. Část peněz pocházela z rezervy, kterou jsem měla na opravu auta. Několikrát jsem si musela sama půjčit od rodičů. Manželovi se to nelíbilo. Tvrdil, že Lenka by nám měla ukázat faktury a soudní dokumenty. Bránila jsem ji. „Je ponížená a vyděšená. Nemůžeme ji ještě vyslýchat,“ říkala jsem. Dnes vím, že můj muž měl pravdu.
Petra jsem potkala v obchodě
Jednoho dne jsem stála u pokladny a někdo mě oslovil. Byl to Petr. Působil překvapeně, ale mile. Zeptala jsem se, jak se mají děti. Odpověděl, že dobře a že k němu jezdí každý druhý víkend.
Řekla jsem mu, že doufám, že už přestal Lence vyhrožovat soudem. Nechápal mě. Vysvětlila jsem mu, že vím o sporu o péči. Zbledl a požádal mě, abych mu řekla, co přesně mi Lenka vyprávěla. Tvrdil, že žádný soud nikdy neprobíhal. Péči měli domluvenou neformálně. Nikdy nepožádal o střídavku ani o výhradní péči. Naopak Lenku několikrát prosil, aby mu umožnila vídat dcery častěji. Myslela jsem si, že lže. Pak mi ale ukázal jejich zprávy. Nebyly v nich žádné výhrůžky, žádní advokáti ani soud. Jen běžné domlouvání víkendů, prázdnin a kroužků.
Advokát byl její bývalý spolužák
Odešla jsem z obchodu s pocitem, že se mi zvedá žaludek. Lenku jsem okamžitě konfrontovala. Tvrdila, že Petr všechno zapírá, aby vypadal nevinně. Požádala jsem ji, ať mi ukáže soudní spis nebo kontakt na advokáta. Odmítla. Řekla jsem jí, že dokud neuvidím jediný skutečný dokument, žádné další peníze nedostane.
Začala křičet, že jí nevěřím a že kvůli mně může přijít o děti. Tentokrát to nezabralo. Zprávy od údajného advokáta chodily z běžné e-mailové adresy. Jméno patřilo muži, který advokátem nebyl. Byl to Lenky známý ze školy, se kterým občas udržovala kontakt. Později přiznal, že jí za pár stovek pomáhal vytvářet falešnou komunikaci. Tvrdila mu, že potřebuje přesvědčit rodinu, aby jí půjčila.
Peníze končily v automatech
Dnes už vím, že Lenka měla dluhy z online kasina. Začala hrát po rozchodu a postupně prohrála výplatu, půjčky i peníze určené dětem. Příběh o soudu si vymyslela, protože věděla, že na běžné dluhy bych jí nepůjčila. Použila to jediné, o čem věděla, že mě zlomí. Strach, že přijde o dcery.
Když se pravda ukázala, pořád tvrdila, že vlastně nelhala úplně. Prý se bála, že kdyby Petr zjistil rozsah jejích dluhů, mohl by skutečně požádat o změnu péče. Jenže žádný soud tehdy neexistoval. Vytvořila ho sama, aby ze mě dostala peníze. Nejhorší bylo zjištění, že během večerů, kdy jsem hlídala její děti kvůli jednání, seděla v herně nebo doma hrála na telefonu.
Přátelství skončilo bez velké hádky
Peníze mi nevrátila. Nakonec šla do insolvence a začala se léčit. Kvůli dětem jí přeji, aby vydržela. S Petrem jsme se několikrát spojili. Ne proto, abychom proti ní něco plánovali, ale aby měl přehled o tom, co se děje. Dcery nakonec začaly trávit více času u něj.
Lenka mi dlouho psala, že ji opouštím ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebuje. Možná měla pravdu. Potřebovala pomoc. Jenže pomoc není totéž jako nekonečné peníze a souhlas se lží. Dnes už spolu nemluvíme.
Když si na ni vzpomenu, nevybaví se mi jako první ztracené peníze. Vybaví se mi odpoledne, kdy jsem seděla s jejími dcerami na hřišti a uklidňovala je, že maminka právě bojuje, aby o ně nepřišla. Byla jsem naivní, to tak někdy zkrátka je.
Zdroj: autor vycházel z rozhovoru s hlavní aktérkou Ivanou H., Středočeský kraj
