Článek
Ani v Praze už nejsou místa ve školkách pro ty, kteří si je zaslouží. Třeba děti rodičů, kteří dřou od rána do večera, platí vysoké daně, ze kterých se pak mateřské školky financují. Ne, to je vlastně v tomhle státě úplně jedno.
Rýma jako velké téma
Když na to máte, místo toho, abyste se dohadovali o to, na co byste měli mít normálně nárok, zaplatíte raději školku soukromou. Ale to rozhodně není pro ty, kteří už takhle dávají většinu svých příjmů na nesmyslně předraženou hypotéku, jen aby jejich děti mohly vyrůstat v domě se zahradou.
Školné pro tříleté dítě vyjde klidně na 15 tisíc měsíčně plus strava, a tak pokaždé, co necháváte dítě s rýmou, která způsobí akorát to, že máte doma lítajícího sviště plného energie, jste velmi vděční, že můžete uhradit další měsíční fakturu.
Nemocná učitelka
A když už se vám podaří dítě vyléčit tak dobře, že opravdu může nastoupit do školky alespoň na pár dnů a dát vám tak volné ruce k tomu, abyste zas vydělali pár tisíc a mohli zaplatit další školné, přijde nemocná učitelka, která se omlouvá, nejsou lidi. Chápete ji, ona si to nevybrala. Ale kde je nějaká spravedlnost?
Stát potřebuje, aby lidi pracovali, ale rozdává těm, kteří nehnou brvou. A klacky pod nohy hází občanům, ze kterých má příjmy. Česko je vážně panoptikum. Už se těším, až budeme zase dva týdny doma, protože dneska poslední učitelka schopná stát na nohou spojila tři třídy dohromady a z plných sil se snažila děti zabavit. Nemocná a toužebně myslící na teplou deku a čaj. Patří jí dík - ale kdybych já tam dala nemocné dítě, jsem ta nejhorší matka na světě, která nemyslí na ostatní, pochopitelně.
