Článek
Měl příjemný hlas, skoro až omluvný, a já v duchu věděla, že bych mu těžko řekla ne. Přesto jsem tušila, že to nebude tak jednoduché, jak to prezentoval.
Tchán ovdověl před pár lety a my měli radost, že se znovu zamiloval. Jeho nová partnerka, Maruška, byla o pár let mladší, veselá, hlučná a hodně temperamentní. Už na prvním společném obědě jsme si všimli, že se s ní člověk nenudí. Bohužel jsme netušili, že to bude platit i o půlnoci, když se ostatní snaží spát.
Pokoj pro hosty byl připravený
První večer u nás všechno vypadalo v pořádku. Přivezli si pár tašek, my jim připravili pokoj pro hosty, dali ručníky a snažili se tvářit jako ti nejlepší hostitelé na světě. Ale když jsme šli spát, začalo to. Televize naplno, smích, cinkání skleniček a hlasité povídání, které se neslo celým domem.
Manžel se v posteli převaloval, děti se budily, já byla na nervy. Ve tři ráno jsem to nevydržela a šla požádat, jestli by mohli být trochu tišší. Maruška se s úsměvem omluvila, ale hned dodala: „My jsme zvyklí ponocovat, my jsme takoví noční ptáci!“
Abych byla upřímná, první noc jsem celou protrpěla. Druhou už jsem měla slzy na krajíčku. Po týdnu jsem byla jako zombie. Děti byly nevyspané a protivné, manžel podrážděný a já měla chuť se sbalit a jít spát do auta. Jenže kde byl konec těm pár dnům, o kterých původně tchán mluvil? Když jsem opatrně nadhodila, jestli už mají něco vyhlédnutého, tchán se usmál: „Zatím nic vhodného. Ale hledáme, hledáme.“
Bylo to nekonečné
Z jejich chvíle se stal měsíc, během kterého jsme žili v naprostém chaosu. Tchán měl pocit, že se nic neděje. Byl přece doma, u rodiny. My jsme ale ztráceli poslední zbytky soukromí. Maruška si vařila, kdy se jí zachtělo, používala naše věci, aniž by se ptala, a bez problémů přivedla kamarádku na kafíčko, když jsme zrovna uspávali děti.
Manžel se dlouho snažil udržet klid, ale nakonec pronesl větu, kterou jsem toužila slyšet: „Tohle už nejde.“ Dohodli jsme se, že s tchánem promluvíme. Bylo to nepříjemné. Nechcete ranit rodiče svého muže, ale zároveň už nejste ochotni obětovat vlastní mentální zdraví. Tchán se urazil. Maruška se rozplakala. A já? Já se poprvé po týdnech pořádně vyspala.
Dnes už bydlí jinde. Na vztahu s tchánem to zanechalo šrámy, které se jen pomalu hojí. Ale ani rodina nemá právo narušit váš domov tak, že se v něm přestanete cítit dobře. Protože rodina by si měla pomáhat, ne vás pomalu zničit.
Zdroj: Eliška I., Praha
