Článek
Moje maminka každý rok říká, že nic nepotřebuje. Ale stejně něco pod stromečkem čeká. Babička je to stejné. Švagrová se děsí toho, že dostanou její děti hračky, protože jich mají plný pokoj. Ale něco jim člověk koupit musí. A oni zase kupují na oplátku mně - často věci, nad kterými se s hrůzou zděsím. Dává to smysl?
Moje babička nemá vkus
Promiň, babi. Jsi báječná žena plná úžasných nápadů, ale vánoční dárky kupovat neumíš. Často tak za poslední peníze koupíš utěrky, povlečení s šílenými motivy, dárkové kazety s levnou kosmetikou, kterou jako bojovník s atopickým ekzémem nikdy nepoužiju nebo levné voňavky, na které ti chlápek ve večerce dává slevu. Nic z toho nepotřebuju, nelíbí se mi to. A ty za to dáváš peníze. Proč vlastně? Protože musíš? Proto už se děsíš od začátku podzimu, za co všem nakoupíš? Nikdy bys nedovolila, aby si rodina u tebe nic nerozbalila.
A protože máš odjakživa pocit, že vše dáváš málo, každému dáš ještě do obálky tisíc korun. Nemůžeme ti to vrátit, protože by ses zlobila. Ale šetříš na to vlastně celý rok. Ptám se proč? Nemohli bychom se jen jako rodina sejít a povečeřet?
Hračky, hračky, samé hračky
Moje švagrová má dvě děti - čtyři a dva roky. Každý rok rodinu prosí, aby nekupovali žádné hračky. Děti toho mají tolik, že si s tím ani nehrají. V pokoji se nemají kde hnout, po Vánocích je to extrém. Minulý rok říkala, ať jí tedy raději přidají na boty nebo zimní kombinézu. Rodina se zhrozila - to přeci není pro děti!
Vánoční posezení s kamarádkami
Moje kamarádky vymyslely zvyk - každý rok si půjdeme před Štědrým dnem společně sednout a dáme si dárky. Proč? Utrácíme peníze za to, abychom dlouho vymýšlely, co by se druhé líbilo. Utrácíme peníze, které většina z nás nemá, abychom je daly v podobě nějaké věci druhému. A v tomto období je zkrátka povinnost je druhému dát. Dává to vůbec smysl? Kdo tohle vlastně vymyslel?
Kdo tohle vymyslel…
Dárky k narozeninám, Vánocům nebo svátku - proč? Proč závěr roku je pro většinu rodin obdobím stresu, jak vše zaplatí, za co napečou a navaří na Vánoce? Proč si nemůžeme vyzdobit domácnost a užívat si jeden druhého? Proč si někteří dokonce berou půjčky, aby své blízké potěšili… A pak zbytek roku přemýšlí, za co to vlastně splatí. Proč neustále mluvíme o tom, že jako společnost hromadíme moc věcí… A pak uctíváme svátek, který je o zběsilých nákupech, vyčerpání kurýrů a rodinných hádek? Nemělo by to být vlastně všechno jinak?
Zdroj: úvaha autorky
