Článek
Byla jsem vdaná a spokojená, alespoň jsem si to myslela. S šéfem jsme nikdy nepřekročili zakázanou hranici, ale ty pohledy a nenápadné doteky při předávání papírů mi braly dech. Myslela jsem, že je v tom skrytá náklonnost. Každý den jsem se těšila do práce víc a víc, i když jsem věděla, že si zahrávám s ohněm. A to jsem ani netušila, co se stane doopravdy.
Nevěděla jsem, co dělám
A pak přišla chvíle, kdy jsem se rozhodla představit ho doma. Myslela jsem, že bude dobré, aby se poznal s mým manželem. Netušila jsem, že tím otevřu dveře příběhu, který bych sama nikdy nevymyslela. Už od prvního setkání jsem cítila, že přeskočila jiskra. Ne mezi mnou a šéfem, ale mezi ním a mým mužem.
Ze začátku jsem tomu nechtěla věřit. Připisovala jsem to náhodě, sympatiím, přátelskému humoru. Ale pak se začali vídat sami, chodili na pivo, na sport… A já jsem si začala uvědomovat, že to, co jsem cítila k šéfovi já, teď cítí on k mému manželovi. Pořád jsem si to ale nechtěla připustit. Přišlo mi, že to snad ani nemůže být pravda.
Když pravda vyjde najevo
Nejdřív to byly jen malé signály. Zprávy, které si psali pozdě v noci. Smích, který slyším z obýváku, když se sejdou beze mě. A pak jednoho večera, když jsem se vrátila domů dřív z práce, jsem je našla spolu. Seděli blízko u sebe, ruce propletené, a svět se mi v tu chvíli převrátil vzhůru nohama.
„Takže je to pravda?“ vydechla jsem. Oba se na mě podívali, v očích vina, ale i úleva. „Nechtěli jsme ti ublížit,“ řekl šéf. „Ale stalo se,“ odpověděla jsem tiše, zatímco mi po tvářích tekly slzy.
Nová realita
Byla to noc plná křiku, mlčení i otázek, na které nikdo neznal odpověď. Ráno už nic nebylo stejné. Neztratila jsem jen zakázanou lásku, ale i jistotu, kterou jsem měla doma.
A přesto, když se ohlížím zpět, vím, že to byla chvíle, která mě osvobodila. Protože někdy musíte přijít o všechno, abyste zjistili, kdo doopravdy jste a co od života chcete. Možná, že láska, kterou jsem do té doby žila, zkrátka nebyla skutečná. Kdyby to tak bylo, asi bych nikdy k šéfovi touhou nezahořela. A možná jsem mu tím zkrátka pomohla najít cestu, po které chtěl jít už dlouho.
Zdroj: Gabriela O., Praha
