Článek
Na papíře je evropský projekt vzrušující. Volný obchod na kontinentu, úzká spolupráce mezi členskými státy a volný pohyb mezi podobně smýšlejícími národy zní jako výhra pro všechny. Ale tento sen umírá. Mocí posedlí regulátoři v Bruselu bohužel evropský projekt podkopali přijetím celé řady agresivních politických a regulačních misí, které přinášejí více škody než užitku. EU se stává superstátem, a to je problém pro celý svět.
Evropská unie existuje proto, aby pomohla sblížit evropské země. Existence ústředního sídla moci v Bruselu umožňuje členským státům přístup k významným tržním příležitostem pro obchod v rámci Evropy v hodnotě několika bilionů dolarů. Umožňuje evropským zemím těsněji spolupracovat na budování silnější Evropy, z čehož těží celý svět.
Nebo alespoň taková byla původní myšlenka. V poslední době se však tento projekt dostal do úzkých. Zdá se, že mnozí členové vedení EU zapomněli, co evropský sen znamená, a místo toho politizují Unii, aby dělala věci, které světu neprospívají a většinou neprospívají ani Evropě.
Téměř ve všech hlavních oblastech politiky se EU hrdě staví do čela globální regulace. Například v oblasti technologií Brusel spolupracuje s regulačními orgány v USA na vytváření nové regulace. Chlubí se tím, že jeho zákon o umělé inteligenci je „prvním komplexním zákonem o umělé inteligenci na světě“.
Je to úloha EU? Každý členský stát už má vládu, která se o takové věci stará. Brusel jim šlape na paty. Je regulace globálních technologických společností skutečně součástí evropského projektu, jehož cílem je učinit Evropu bohatší a propojenější? Nebo ve skutečnosti odrazuje od investic z Evropy a škodí evropským podnikatelům tím, že vytváří nepřátelštější regulační prostředí pro ty, kteří se snaží v Evropě podnikat?
Zdravotní politika je další oblastí, kde Brusel začíná být příliš velký. Prostřednictvím směrnic o spotřební dani nyní EU nařizuje minimální výši daně pro nikotinové výrobky, jako jsou vapes, a také pro tabákové výrobky, jako jsou cigarety. Je zřejmé, že o tom, jaké daně a v jaké výši mají být zavedeny, by měly rozhodovat národní vlády, nikoli byrokraté v Bruselu. EU bezostyšně okrádá vlády svých členských států o pravomoc vytvářet politiku.
To také představuje opuštění tvorby politiky založené na důkazech. Všichni chtějí, aby Evropané byli zdravější, ale výzkumné studie opakovaně prokázaly, že zvyšování daní na cigarety a vaping vede jen k rozšíření černého trhu s těmito výrobky. Když chtějí kuřáci přestat kouřit, může být vaping nepostradatelným záchranným lanem, ale EU tyto výrobky řadí do jedné skupiny. Sleduje EU skutečně nejlepší zájmy evropských občanů, nebo se chce před USA a Světovou zdravotnickou organizací pochlubit svou regulační zdatností?
Regulace životního prostředí je možná ještě více než technologie a zdravotnictví oblastí, kde se Brusel nejvíce vymyká kontrole. Od Zelené dohody až po Farm to Fork a mnoho dalších nových legislativních kroků hrozí, že EU ureguluje zemědělství, potravinářství a zpracovatelský průmysl k smrti. Evropské podniky se samozřejmě podílejí na zastavení změny klimatu, ale existují způsoby, jak toho dosáhnout a zároveň zachovat hospodářský růst a svobodu podnikání. Zdá se, že EU o to nemá zájem.
EU již dávno přestala být obchodním blokem. Nyní je bezostyšně politickým orgánem, který je odhodlán provádět intervencionistickou politickou agendu. Problémy EU jsou jasně patrné - od přebujelé byrokracie po geopolitické napětí a hospodářský růst, který ve srovnání s USA bledne. V posledních desetiletích se EU změnila z obchodního bloku na nadstátní organizaci. Brusel se opil mocí.
Tato situace je obzvláště problematická, protože v EU neexistuje téměř žádná demokratická odpovědnost. Osoby na vrcholu řetězce, jako je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, byly do svých funkcí povýšeny na zasedáních za zavřenými dveřmi, což jim dává pravomoc vnucovat Evropě rozsáhlé škodlivé regulace s velmi malým množstvím kontrolních mechanismů.
Výsledky těchto četných uchvácení moci začínají být zřejmé. Protesty rozzuřených zemědělců po celé Evropě přiměly Brusel ustoupit od nových předpisů týkajících se používání pesticidů, které jsou klíčovým prvkem jeho regulace v oblasti životního prostředí. Ještě znepokojivější pro Brusel je, že průzkumy veřejného mínění před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu naznačují, že establishment EU čeká šok, neboť mnoho parlamentních křesel získají okrajové pravicové strany.
To je varovný signál. Členské státy už toho mají dost. Evropský projekt měl být o tom, aby se Evropa stala více prosperující, domovem začínajících podniků, ekologického pokroku a občanských svobod. Činy Bruselu však neodpovídají jeho slovům. Jeho politikaření podkopává kontinent. EU by měla chtít snižovat překážky, nikoliv stavět nové. Neměla by se snažit být národní vládou, která jménem členských států mluví za více pravidel. Na změnu kurzu ještě není pozdě, ale stále není jasné, zda je bruselská vládnoucí třída ochotna uvažovat o alternativní cestě vpřed.
