Článek
Prožíváme věk politické polarizace. Voličům ve svobodných demokraciích prospívá, že mají u hlasovací urny širokou škálu možností, ovšem když se umírněné politické strany a hnutí přikloní k extrémům, může to podnítit společenské rozpory a zhoršit postavení všech.
V posledních letech se v Evropě v tomto směru nejčastěji objevuje téma životního prostředí. Jakmile přijde řeč na změnu klimatu a další otázky životního prostředí, mnozí se rychle uchylují k polarizaci, populismu a tribalismu.
Zřídkakdy je to vidět tak zjevně, jak tehdy, když se lidé ve jménu protestu proti změně klimatu dopouštějí trestných činů a mají za to, že jsou spravedliví a oprávněni ubližovat ostatním, poněvadž právě oni upozorňují na změnu klimatu.
Třeba ve Velké Británii právě nastoupil bezprecedentní pětiletý trest odnětí svobody za naivní plán aktivisty za ochranu životního prostředí Rogera Hallama pověsit se na portál a zablokovat hlavní dálnici. Organizace Insulate Britain, Extinction Rebellion a Just Stop Oil Hallam spoluzakládal.
V nedávných letech byl hlavním hybatelem ekologických disrupcí v různých zemích včetně Británie. Hned týden po vynesení rozsudku nad ním byl spolu se skupinou kolegů z Just Stop Oil zadržen kvůli srovnatelnému spiknutí, jehož cílem bylo narušit lety na Heathrow.
Ponecháme-li stranou zjevné negativní dopady jeho činů (jeho eskapády zdržely motoristy na více než 50 000 hodin), tato podoba aktivismu v oblasti ekologie podporuje aktivisty na úkor skutečných řešení a odvádí pozornost od politického dialogu.
Je třeba překročit extrémní okraje environmentalismu, abychom pochopili skutečné riziko, že si jej přivlastní egoismus. Touha po senzačních titulcích se dotýká i prominentních klimatických aktivistů, kteří se tak brání zapojení do smysluplné činnosti na podporu praktických, environmentálně šetrných opatření.
Proto je tolik znepokojující, že se do hry zapojuje i Hollywood - ne proto, aby blokoval silnice, ale proto, aby ekologický diskurz posouval od racionálního a rozumného k šílenství. Například Leonardo DiCaprio prostřednictvím své produkční společnosti Appian Way natočil ekologický film, který má údajně vzdělávat diváky v otázkách životního prostředí.
To je ale od DiCapria absurdní postoj vzhledem k dopadům jeho vlastního životního stylu na životní prostředí. Je to známý milovník tryskáčů, který jednou urazil tisíce kilometrů soukromým tryskáčem, který znečišťuje životní prostředí, paradoxně na cestě za ekologickým oceněním. Je rovněž proslulý svou zálibou v megajachtách, které spotřebovávají palivo.
Tento film se jmenuje Ozi: Hlas pralesa (Ozi: The Voice of the Forest), který prý vypráví dojemný příběh orangutaního mláděte, jež přišlo o svůj domov kvůli odlesňování. Naneštěstí film ignoruje fakta v zájmu své přitažlivé jednoduchosti.
Oziho záporákem je palmový olej. Ten je ve filmu obviňován z toho, že podporuje odlesňování, a ukazuje beztvarou firmu na výrobu palmového oleje, jak nelítostně ničí deštné pralesy. Přitom palmový olej je nejefektivnější olejninou. Slunečnicový, sójový a další oleje vyžadují další půdu a odlesňování. Tento detail by dokázal rozbít Oziho spořádaný příběh.
Společnost Ozi ví, že spotřebitelé si cení udržitelnosti, a proto v posledních letech revolučně změnila své postupy na ochranu životního prostředí. Podle údajů organizace Global Forest Watch se úbytek původních lesů v Malajsii, která je klíčovým světovým producentem palmového oleje (v němž se možná společnost Ozi pohybuje), od roku 2014 snížil o 70 %, což vedlo k tomu, že je více než 90 % palmového oleje dováženého do Evropy certifikováno jako udržitelný.
Oziho klamání přesahuje rámec umělecké licence. Převrací dopad palmového oleje na životní prostředí, aby propagoval film. Nálady proti palmovému oleji nutí firmy vytvářet produktové řady bez palmového oleje a zákonodárci EU omezují dovoz palmového oleje, což zdražuje výrobky na bázi oleje, jako jsou potraviny a kosmetika, a činí je neudržitelnými.
Ozi, stejně jako ekologické protesty, mohl být prospěšným nástrojem pro zasazení environmentálních problémů do kontextu a pro učinění užitečných kroků vpřed. Na místo toho se však uchýlila k jednodušší variantě, která se opírá o rozdělení a polarizaci spolu se zdravou dávkou dezinformací. Výsledek je, že se nám všem daří hůře.
