Článek
Sára dostala před deseti lety diagnózu schizofrenie. Její první myšlenka nebyla na léčbu ani na budoucnost. Napadlo ji, že je nutně sériová vražedkyně. Přesně tak lidi s touhle nemocí vykreslovaly filmy a zprávy, které znala, a jinou představu neměla. Dnes je pracující máma dvou dětí a svůj příběh poslala na náš web.
Obraz nebezpečného šílence je jedním z nejodolnějších mýtů o duševní nemoci. Drží se v titulcích, v krimiseriálech i v hovorech u piva. A ubližuje dvakrát. Lidem kolem, kteří se bojí, a nemocným, kteří se kvůli němu bojí sami sebe.
Kdo komu ubližuje
V roce 2005 porovnali vědci z Northwestern University 936 náhodně vybraných pacientů chicagských psychiatrických služeb s víc než 32 tisíci lidmi z běžné populace. Víc než čtvrtina pacientů se za poslední rok stala obětí násilného trestného činu. To je skoro dvanáctkrát častěji než u ostatních. U jednotlivých činů, jako je loupež nebo znásilnění, byla čísla šestkrát až třiadvacetkrát vyšší.
Americká studie z roku 2014 spojila data 4 480 lidí s duševním onemocněním z pěti výzkumů. Za půl roku se obětí násilí stalo 30,9 procenta z nich. Nějakého násilného činu, včetně méně závažných, se dopustilo 23,9 procenta a dvě třetiny těchto situací se odehrály doma. Autorky upozornily na ještě jednu věc. Kdo byl sám obětí, měl mnohem vyšší pravděpodobnost, že později násilí použije. Násilí tedy často nepřichází z nemoci, ale z prostředí, kde nemocný žije.
Kolik násilí jde na účet nemoci
Odpověď je: málo. Výzkumníci z Johns Hopkins odhadují, že přímo s duševním onemocněním souvisí méně než pět procent násilí ve Spojených státech. Ve Švédsku, které má výborné registry, připadalo na lidi s psychózou asi pět procent odsouzení za násilné činy. Kdyby ze světa zmizely všechny psychické nemoci, devadesát pět procent násilí by zůstalo.
Není férové tvrdit, že riziko je nulové. U lidí s psychózou je pravděpodobnost násilného chování vyšší než v populaci. Ale velká část toho rozdílu nevzniká z nemoci samotné. Metaanalýza z roku 2009 zjistila, že bez závislosti na alkoholu či drogách je riziko asi dvojnásobné, se závislostí skoro devítinásobné. A lidé se závislostí bez psychózy na tom byli podobně. Jiná velká studie s 34 tisíci účastníky z roku 2009 došla k závěru, že vážná duševní nemoc sama o sobě budoucí násilí nepředpovídala. Mnohem silnější byly jiné faktory: dřívější násilí, tělesné týrání v dětství, závislost, nedávný rozvod nebo ztráta práce.
Zrcadlo, které zkresluje
Média nejsou jediný zdroj mýtu, ale velmi silný. Analýza 400 zpráv z amerických médií za dvacet let zjistila, že víc než polovina z nich spojovala duševní nemoc s násilím. O úspěšné léčbě nebo uzdravení psalo jen 14 procent. Kdo se o psychické nemoci dozvídá hlavně ze zpráv, vidí zrcadlo, které ukazuje jen jeden okraj obrazu. Ten nejtemnější.
V Česku je vidět, co takové zrcadlo dělá. V průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2013 řeklo jen 25 procent lidí, že by jim určitě nebo spíše nevadilo být sousedem člověka s duševním onemocněním. 12 procent by určitě ukončilo přátelství. Postoje se do roku 2019 zlepšily jen mírně. Lidé, kteří přišli do styku s osvětovou iniciativou Na rovinu nebo s reformou psychiatrie, na tom ale byli lépe. Osobní setkání a pravdivé informace mýtus oslabují.
Kdo byl v ohrožení
Na našem webu je zpověď pana Tomáše, který ve čtyřiatřiceti letech prožíval psychózu. Slyšel hlasy, měl pocit, že mu někdo implantoval čip do hlavy, a bloudil po Česku vlaky načerno. Na ulici mu někdo vzal tašku i s občankou. Na zastávce mu ukradli dvě igelitky s jídlem, které si koupil za poslední peníze od maminky. Nakonec šel prostředkem silnice, dokud ho nezastavila policie. V celém příběhu nebyl v ohrožení nikdo z okolí. V ohrožení byl on.
Takhle vypadá realita mnohem častěji než ve filmech. Člověk v akutní fázi nemoci je zranitelný, zmatený a snadno se stane terčem okradení, šikany nebo násilí. Potřebuje pomoc, ne strach.
Proč na tom záleží
Kdo věří, že duševně nemocný je nebezpečný, ten se od něj odtáhne. Nezavolá mu, nezaměstná ho, nepronajme mu byt. A kdo má diagnózu a věří stejnému mýtu, ten se za sebe stydí a o pomoc si řekne pozdě. Samota, chudoba a odklad léčby pak riziko skutečně zvyšují. Mýtus si tak částečně vyrábí vlastní důkazy.
Sára dnes má děti ve výhradní péči a vydala knihu. Není výjimka, která potvrzuje pravidlo. Je pravidlo, o kterém se jen nepíše v titulcích.
Zdroje
• Teplin a kol.: Crime victimization in adults with severe mental illness, Arch Gen Psychiatry 2005. https://news.feinberg.northwestern.edu/2005/08/01/mentally_ill-2
• Desmarais a kol., Am J Public Health 2014. https://news.ncsu.edu/2014/02/wms-desmarais-violence2014/
• Fazel a kol.: Schizophrenia and violence, PLoS Medicine 2009. https://journals.plos.org/plosmedicine/article/info:doi/10.1371/journal.pmed.1000120
• Elbogen, Johnson, Arch Gen Psychiatry 2009. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19188537/
• Am J Psychiatry 2006, editoriál ke švédským datům. https://ajp.psychiatryonline.org/doi/10.1176/ajp.2006.163.8.1319
• Johns Hopkins, McGinty a kol., Health Affairs 2016. https://publichealth.jhu.edu/2016/study-news-stories-often-link-violence-with-mental-health-llness-even-though-people-with-mental-health-illness-are-rarely-violent
• Postoje k lidem s duševním onemocněním, průzkum NUDZ 2013. https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/94299-postoj-k-lidem-s-psychickou-nemoci-cesi-propadli-odkopnou-i-kamarada
• Winkler a kol., European Psychiatry 2021. https://www.cambridge.org/core/product/2E09FC5AEC40D5FCD5DD1032E7CFC8BD/core-reader
• NUDZ: Stigma je horší než samotné duševní onemocnění (2022). https://www.nudz.cz/fileadmin/user_upload/Tiskove_zpravy/TZ_NUDZ_Stigma_je_horsi_nez_samotne_dusevni_onemocneni._Odbornici_z_celeho_sveta_vyzyvaji_k_ucinne_destigmatizaci.pdf
