Článek
Vdova slyší v kuchyni hlas svého muže, který zemřel před rokem. Student, který usíná, zaslechne, jak na něj někdo zavolal jménem, a v pokoji nikdo není. Žena po čtyřiceti letech slyší obvykle klidný hlas, který jí komentuje den, a nikdy kvůli tomu u psychiatra nebyla. Všichni tři slyší něco, co nikdo jiný neslyší. Ani jeden z nich nemusí mít schizofrenii.
Ve veřejné představě je slyšení hlasů jednoznačné znamení šílenství. Výzkum ukazuje mnohem pestřejší obraz.
Jak časté to je
Světová zdravotnická organizace v roce 2015 vyhodnotila rozhovory s víc než 31 tisíci lidmi z osmnácti zemí. Halucinaci někdy v životě zažilo 5,2 procenta z nich. U třetiny z nich se to stalo jedinýkrát. Metaanalýza z roku 2018 se zaměřila přímo na sluchové halucinace a našla je u 9,6 procenta lidí. Nejvíc u dětí a dospívajících, kolem 12 procent, u dospělých asi 6 procent.
Diagnózu schizofrenie má zhruba jeden člověk ze sta. Lidí, kteří někdy slyšeli hlas, je tedy mnohonásobně víc než lidí s touhle nemocí.
Hlasy, které zná skoro každý
Část hlasů je úplně běžná součást lidského mozku. Velký průzkum skoro pěti tisíc lidí našel halucinace při usínání u 37 procent a při probouzení u 12,5 procenta. Mozek na hranici spánku a bdění někdy pustí do vědomí sny dřív, než se člověk stihne odpojit.
Jiné hlasy přicházejí se ztrátou. Jednu z prvních studií na tohle téma publikoval v roce 1971 velšský lékař Dewi Rees. Zeptal se 293 ovdovělých lidí, jestli po smrti partnera zaslechli nebo viděli něco, co už nemohlo být. Skoro polovina řekla ano. Často to trvalo roky a skoro nikdo o tom nikomu neřekl. Báli se, co by si o nich lidé pomysleli.
Hlas jako rádio
Představa, že mozek je přijímač, který někdy chytí signál odnikud, není vědecká. Pomáhá ale pochopit jednu věc. Ne každé rádio, které začne šumět, je rozbité. Někdy jde o poruchu, která se musí opravit. Jindy jen o rušení, které samo odezní. A někdy o stanici, kterou se člověk naučí ztlumit, nebo dokonce poslouchat bez strachu.
Jak hlas zní, ovlivňuje i kultura. Antropoložka Tanya Luhrmannová ze Stanfordu v roce 2015 porovnala lidi s psychózou ve Spojených státech, v Indii a v Ghaně. V Kalifornii mělo 14 z 20 lidí hlasy, které jim nařizovaly ublížit sobě nebo druhým, a nikdo neměl hlasy převážně přátelské. V indickém Čennaí slyšela většina hlasy příbuzných. V ghanské Akkře polovina popisovala své hlasy jako převážně dobré. Stejný jev, jiný zvuk.
Kdy jsou hlasy příznakem nemoci
Tenhle text netvrdí, že hlasy jsou vždy neškodné. U psychózy a schizofrenie bývají hlasy časté, hrubé, vyhrožující, přicházejí spolu s dalšími změnami vnímání a myšlení a člověk má potíže rozlišit, co je skutečné. V takové situaci je léčba důležitá a často velmi účinná. Signál k vyhledání pomoci není samotný hlas. Je jím strach, utrpení, rozkazy, které člověk nedokáže ignorovat, a rozpad běžného dne.
Hnutí, které začalo v televizi
V roce 1987 přivedla nizozemská pacientka Patsy Hageová svého psychiatra Mariuse Rommeho k tomu, aby její hlasy bral vážně. Spolu s novinářkou Sandrou Escherovou vystoupili v televizi a vyzvali lidi, kteří slyší hlasy, aby se ozvali. Přišlo 450 odpovědí. Když je Romme analyzoval, zjistil, že část lidí se s hlasy naučila žít a psychiatrickou péči nepotřebovala. Tak vzniklo hnutí Hearing Voices. Dnes má skupiny zhruba ve čtyřiceti zemích.
V Česku funguje síť Slyšení hlasů. První oficiální skupina vznikla v roce 2014 v Brně, později v Praze, Plzni, Hradci Králové, Strakonicích nebo Havlíčkově Brodě. V pražské skupině na Žižkově slyší asi pětina účastníků hlasy bez jakékoli psychiatrické historie. Skupiny nejsou náhradou léčby. Jsou místem, kde se o hlasech dá mluvit bez strachu, že člověka hned odvezou.
Rozhovor s hlasem
Na myšlence, že s hlasy se dá pracovat, staví i moderní terapie. Britská metoda AVATAR nechá člověka vytvořit na počítači postavu, která mluví hlasem, jenž ho trápí. Terapeut pak za tu postavu mluví a člověk se učí hlasu postavit. Ve studii se 150 účastníky z roku 2018 klesla po dvanácti týdnech síla i četnost hlasů víc než po běžném podpůrném poradenství. Po půl roce se výsledky obou skupin vyrovnaly, takže výzkum pokračuje.
Všechny tyhle cesty spojuje jedna věc. Hlas přestane být rozsudkem a stane se zkušeností, o které se dá mluvit. Člověk, který slyší hlasy, není postava z hororu. Je to člověk, který potřebuje, aby mu někdo naslouchal stejně pozorně, jako on naslouchá jim.
Zdroje
• McGrath a kol.: Psychotic experiences in the general population, JAMA Psychiatry 2015. https://hcp.hms.harvard.edu/publication/psychotic-experiences-general-population-cross-national-analysis-based-31261
• Maijer a kol.: Auditory hallucinations across the lifespan, Psychological Medicine 2018. https://www.cambridge.org/core/journals/psychological-medicine/article/abs/auditory-hallucinations-across-the-lifespan-a-systematic-review-and-metaanalysis/59BA9936F451CA2CBDF38B2B225175EF
• Ohayon a kol., citováno ve Vecchierini, European Psychiatry 2014. https://www.cambridge.org/core/product/421E43A7ABA52DE5D8504627D98AB423/core-reader
• Rees: The hallucinations of widowhood, BMJ 1971. https://www.bmj.com/content/4/5778/37
• Luhrmann a kol., Br J Psychiatry 2015. https://dci.stanford.edu/wp-content/uploads/sites/2/2016/12/Luhrmann.bjp-print.pdf
• Understanding Voices: History of the Hearing Voices Movement. https://understandingvoices.com/exploring-voices/a-history-of-voices/millenial-voices-an-international-peoples-movement/
• Romme a kol.: Coping with hearing voices, Br J Psychiatry 1992. https://www.julianjaynes.org/resources/supporting-evidence/coping-with-hearing-voices-an-emancipatory-approach/
• Craig a kol.: AVATAR therapy, Lancet Psychiatry 2018. https://www.c4tbh.org/avatar-therapy-auditory-verbal-hallucinations-people-psychosis-single-blind-randomised-controlled-trial/
• Fokus Praha: Hlas zevnitř (2020). https://fokus-praha.cz/wp-content/uploads/2023/07/Hlas-zevnitr.pdf
• Slyšení hlasů. https://slysenihlasu.cz
