Článek
Pan Havlíček tak učinil, protože byl - jako mnoho dalších lidí, znechucen totální sobeckostí, vulgaritou a zbabělostí tohoto člena ODS. A tak žádal, aby se od něho špičky strany distancovaly.
Jenže… Zatímco slušný a ohleduplný člověk by se nad sebou zamyslel, nejspíš by se i zastyděl a na čas „chodil kanálama“, jak se říká, pro Řeporyjce to byla voda na mlýn jeho touhy být ve středu dění veškerého bulváru.
Jeho rychlou reakci zveřejnily Parlamentní listy 11.5. v článku „Pin*our. Ten největší. Novotnému otrnulo a nastoupil na Havlíčka“. Uvedly dokonce Novotného reakce a foto na síti X (@PavelNovotnak).
Řeporyjský starosta v reakci na Havlíčka vytáhl termíny jako „velký pin*our“ (dokonce si jeho model v nadživotní velikosti pověsil na zeď, nasadil mu hlavu pana Havlíčka a s tímto „sousoším“ se vyfotil), obvinil Havlíčka z podvodného získání titulu (aniž by se namáhal něco ověřit) a vůbec radostně exhiboval, kde se dalo.
V normální zemi by se na takového … (vhodné slovo doplňte dle svého) vrhli novináři a hezky by si ho podali zvědavými otázkami. A nenechali by ho vybrebtat se ze svých nechutností. Jenže my už dlouho nejsme normální zemí, kde novináři jdou po krku všem, kteří lžou, provokují a vůbec tak nějak “ kážou vodu a pijí víno". Novináři jdou jenom po někom, „kdo nejde s námi“, že?
Co s tím? Jediná možnost - nezalévat tu kreaturu blahodárnou vodou svého zájmu. Už ani slovo o něm ani k němu, nedívat se na něho, ignorovat na sítích i v osobním styku. Pak uschne jako kopřiva postříkána jedem. Té kopřivy by ovšem bylo škoda.
