Článek
Převaha zastánců této vlády, případně fanatických antibabišáků tu bývala nepopiratelná. Však i mnoho mých článků s opačnou tematikou nebylo uznáno hodných publikování. Poslední měsíce se ale poměr sil vyrovnává.
Mně však vrtá hlavou jiná věc: u mnoha článků vidím bohatě rozvinutou diskusi. Většinou u těch, kde bych to neočekávala - lidé se dokáží donekonečna dohadovat, jak přebalit dítě, jestli bude pršet a jestli byly vánoční pohádky blbé nebo blbější.
Ale u mých článků skoro nic. Ne, nebojte, nemyslím si, že jsou geniální a každý by je musel nutně hodnotit. Ale určitě jsou provokativní - však jsem pseudonym Jedový rypák zvolila zcela záměrně. A přiznávám - jsem dezolát, tedy odpůrce vlády, pitomostí EU, očkování proti kovidu i válek. A tak jsem očekávala, že mnou předpokládanou většinu libtardů v řadách čtenářů mé provokace rozpálí a donutí k reakci.
A prd, jak by řekl klasik. Buď tu tolik libtardů není, nebo jsem je přepálila natolik, že neměli slov. Nebo neměli argumenty na oponování. Nebo na ně bylo dané téma moc složité (když tak rádi diskutují o plenkách a počasí).
Kdyby tu bylo hodně mně podobných (dezolátů), čekala bych vice smajlíků nebo palců nahoru, případně souhlasných příspěvků. A zas nic. Buď tu nejsou, nebo nemají co dodat. Nebo je téma nezaujalo, byť vždy reaguji na něco, co zrovna rezonuje společností.
No zkrátka, jsem z toho jelen. Ještě, že nejsem americký libtardí student. Musela bych, jako oni po zvolení Trumpa, pít na uklidnění teplé kakao, hladit kůzlátka a vyhledat pomoc psychiatra. Jsem naštěstí drsný dezolát a budu se jako správný Jedový rypák snažit prudit vás dál a víc.
