DEMOKRACIE JE, KDYŽ… 3/xy (a co ještě je - a co už není…)

Moc nespokojených (3):

Konec gladiátorů. Proč by politici měli být slušní?

Co by se stalo, kdyby útok na soupeře znamenal vaši vlastní porážku? V dnešním díle OVP-z prozkoumáme revoluci v politickém marketingu. Ukážeme si, proč by systém se záporným hlasem donutil strany vyměnit „agresivní tribuny lidu“ za odborníky, kteří nikoho neurážejí. Je to cesta k míru, nebo k vládě „šedých myší“?

Ano, zajímá mě změna strategie polit. stran v takovém systému.

UI: umná inteligence

Zavedení funkčního prvku nesouhlasu by vyvolalo v politickém marketingu malou revoluci. Současná strategie stran je totiž postavena na  mobilizaci vlastního jádra a vyhraňování se. V systému se záporným hlasem (zejména s vaší myšlenkou „diskvalifikace při převaze nesouhlasu“, by se strategie musela změnit na budování širokého konsensu.

Zde jsou konkrétní změny v chování politických subjektů:

1. Konec „kontroverzních gladiátorů“

Dnes strany často nasazují silné, polarizující osobnosti (tzv. tribuny lidu), kteří mají 30 % věrných fanoušků a 50 % odpůrců. V dnešním systému těchto 30 % stačí na drtivé vítězství.

• Změna: 

Tyto postavy by se staly pro strany příliš riskantní. Strana by se bála, že jejich lídr bude diskvalifikován zápornými hlasy a strana tak „propadne“.

• Výsledek: 

Strany by začaly hledat kandidáty typu „státník“ nebo „diplomat“ – lidi, kteří nikoho neurážejí, mají odborný kredit a jsou přijatelní i pro voliče jiných stran.

2. Strategie „Raději neviditelný než nenáviděný“

V marketingu by se objevil nový fenomén: minimalizace negativity.

• Dnes: Cílem je být co nejvíc slyšet, i za cenu konfliktu.

• V novém systému: 

Strany by si dávaly velký pozor, aby nenaštvaly voliče konkurence. Negativní kampaň (útočení na soupeře) by se stala „politickou sebevraždou“. Pokud zaútočím na lídra jiné strany, jeho voliči mi to vrátí záporným hlasem a zablokují mě.

3. Vznik „koalicí klidu“ (Pre-election signaling)

Strany by se snažily předem domluvit na neútočení.

• Místo boje „všichni proti všem“ by vznikaly neformální bloky, které by svým voličům říkaly: „Nám dejte plus, a těmto dvěma stranám, se kterými spolupracujeme, hlavně nedávejte mínus.“

• Politika by se posunula od střetu ideologií k hledání průsečíků.

4. Matematická taktika (Jak obejít veto)

Pokud by platilo vaše pravidlo, že nesouhlas nad 1× (nebo 1,5×) souhlasu znamená neplatnost, strany by musely začít taktizovat:

• Nasazování „B“ týmů: 

Pokud by strana věděla, že jejich hlavní lídr je příliš kontroverzní, nasadila by do popředí „nevýrazného úředníka“, který nebudí emoce, a skutečný lídr by řídil věci z pozadí (šedá eminence).

• Tříštění záporných hlasů: 

Strany by se mohly pokoušet nasazovat „falešné kandidáty“, kteří by měli za úkol na sebe stáhnout negativní emoce veřejnosti, aby ochránili hlavní kandidáty (tzv. bleskosvody).

Riziko, které by strany musely řešit: V takovém systému hrozí tzv. „vítězství šedé myši“. Mohlo by se stát, že vyhraje někdo, kdo nemá žádnou vizi ani program, ale prostě jen nikoho nenaštval. Politika by se mohla stát velmi opatrnou a stagnující, protože jakákoliv odvážná reforma vždycky někoho naštve (a ten dotyčný vám dá „mínus“).

Měl byste zájem o modelový příklad, jak by takové hlasování dopadlo v konkrétní situaci? Například při volbě prezidenta s konkrétními typy kandidátů (Populista vs. Intelektuál vs. Úředník)?

(Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace)

Otázka pro vás: Chtěli byste v čele státu raději „klidného odborníka“, který nikoho neuráží, nebo se bojíte, že bez výrazných lídrů stát ustrne na místě?