Článek
O tom, že se většině lidí nedaří nejlépe, a naopak, nepatrné menšině neporovnatelně lépe, nerozhoduje žádný systém, ani jeho název či parametry, ani společenské či správní zřízení – o tom rozhodují pouze a jen další lidé.
Lidé (si), sami sobě, způsobují veškeré zlo na Zemi. A možná i v celém vesmíru.
Subjektivně nejvíce právě opět dalším lidem.
Jsme se vším a s každým propojeni a za všechny a všechno zodpovědní.
Nevyhrané nemusí vždy nutně znamenat prohrané. Třeba – volby.
To, že se dotyční chtějí a budou chovat jako poražení, je jejich svobodná volba a vědomé rozhodnutí.
Privilegované vrstvy společnosti odmítají a hodnotí rovnoprávnost jako svou diskriminaci.
A beztrestnost (spravedlnost?) pro všechny…?!!
Aneb komu náleží povinnost bojovat za bojovníky?
JE ZEMĚ SOUČÁSTÍ REINKARNAČNÍHO T(R)ESTU PEKLEM?
PROČ SE NEDAŘÍ, CO SE DAŘIT MÁ.
Zkusme se na svůj život podívat nezaujatě a s odstupem, objektivně a kriticky..
Zkusme si udělat objektivní bilanci o ne_úspěšnosti lidské bytosti v životě na Zemi – počtu pokusů dosáhnout ideálu, splněných přání a tužeb, lidského i občanského komfortu – v individuálním, společenském, profesním i osobním životě – v poměru k úspěšnému, ideálnímu dokončení, završení lidského pinožení (ponížení?) za výhodami a sociálními jistotami, společenským úspěchem, finančním a materiálním zajištěním a jeho stabilním trváním.
A počtu neúspěšných… Jaký nepoměr!
Co - jaká síla - žene člověka po všech prožitých neúspěších, pouštět se pokaždé, vždy znovu a znovu, „do boje“ a naivně doufat… tentokrát se to jistě už povede!
S pravděpodobností, hraničící téměř s jistotou, na další z řady – opět neúspěšných pokusů.
Je to nutnost či nezbytnost? Pud sebezáchovy a jednání instinktivní, z příslibu strachu a v očekávání nedostatku?
Anebo víra a naděje v lepší zítřky?
Čirý idealismus a fanatická víra o přítomnosti Boha v každém z nás?
A přitom by, ale, stačilo tak málo - bezvýznamná a jakákoliv událost, která i nakonec „nesouvisí vůbec s ničím“ (i když již dávní mudrcové dobře věděli, že vše souvisí se vším) - trvající třeba i jen nepatrný zlomek sekundy (možná, že by si člověk ani neuvědomil, že se NĚCO děje… ), jako když luskneš prsty - všímáš si pohybu a slyšíš zvuk, ale… souběžně probíhají miliardy dalších dějů všude kolem nás (částice a vlny, kvantová realita… ), na Zemi, doma, v republice, ve vesmíru… a i ten nejvzdálenější jev, naprosto nesouvisející, se nakonec s námi, s tebou propojí!
Mávnutí motýlích křídel nad Atlantikem.
Proč je člověk tam, kde je? V danou dobu – s danými lidmi… je to jeho „vědomý“ výběr anebo prozřetelnost, věc osudu?
Je to něco jako házení kostkami… člověk je pořád, neustále jako by na křižovatce - každý jeho pohyb, jedna myšlenka z mnoha, vede ke změně a člověk je postavený před otázku a nutnost řešení - kam se pohne, jak se rozhodne, jaké zvolí řešení…
Příklad - třeba v práci… nadřízený, mnohdy i nadřazený (nadčlověk?), jde za zaměstnancem a dává mu příkaz, který se nikomu ze zaměstnanců nelíbí, ale všichni „drží hubu a krok“, spořádaně stádně fungují - a ty máš na výběr, budeš držet ústa, pohodlně se přidáš k většině anebo si zvolíš přechodné nepohodlí a odmítneš…
Následuje nějaký vývoj a ty se dostaneš při každé myšlence, každé akci a činnosti na křižovatku, ze které můžeš pokračovat minimálně dvěma směry, spíše ale většinou – vícero…
Nebezpečí špatného rozhodnutí spočívá v oné zmiňované myšlence, myšlení - protože spoustu variant, možností, ani nezkusíme, protože je vyhodnotíme jako nevyhovující hned v zárodku, jak se říká, sotva na ně pomyslíme…
Proč se nedaří, co se dařit má?
Komu náleží povinnost bojovat za bojovníky? V jejich osamocení. A tedy, většinou velmi mizivých šancích na úspěch.
… a stočíme se zase opět k námi oblíbenému peklu na Zemi…
Asi na stejné úrovni jako nemyslitelné, přesto velice reálné, pronikání organizovaného zločinu do politiky – správy věcí veřejných (anebo naopak :-) ), je pronikání pekla do ráje… anebo naopak :-( .
ZÁKLADNÍ OTÁZKA ZNÍ - KDO SE MÁ NA SVĚTĚ DOBŘE… A KDO SE MÁ NEJLÍP?!?
(Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
Matrixi, Matrixi, kdo je na světě nejúspěšnější?)
Jsou to bojovníci za pravdu a spravedlnost? Proti bezpráví a křivdám? Ti slušní a soucitní?
Anebo je to naopak? A veškerou známou historií lidstva potvrzeno – jako tzv. „železné pravidlo“.
Jsou to ti, kteří porušují veškerá pravidla, dohody a zákony? Ti, kteří lžou, kradou a můžou (mají povolení) i zabít?
Kteří zrazují, zraňují, podvádí, tyranizují, šikanují?
Jak se mají ti, kdož zásad Pekla ani cti chudoby nedbají?
Matrix (Lucifer – Světlonoš, předobraz Satana) nabádá obec „věřících“, aby naslouchala zásadám života dle Desatera a Otčenáše a následně dle těchto zásad vedla své životy, s pohrůžkou - v případě opuštění Cesty - ohněm a mukami pekelnými… právem útrpným.
Síť omezení, příkazů a nařízení, upozadění a uskrovnění - které když porušíš, sám se nejen výčitkami trestáš - auto_trestáš, v rámci MATRIXU církevních, školských a rodičovských dogmat… a co víc!!!
A v případě neuposlechnutí jejich výzev k návratu na Cestu, zpětné zařazení se do stáda, nejdříve psychicky, následně i fyzicky, vynucují opětovné hledání Světla, následování Pána Světla na jeho stezce - vůdce a Světlonoše, Lucifera…
Kromě prvostupňového auto_trestání, tě navíc velmi bedlivě a hlavně nemilosrdně hlídá i tvé okolí - samozřejmě nejvíce TVÍ NEJBLIŽŠÍ - ve stejném rámci a omezení, diktátu MATRIXU, … matrixu společenských dogmat, o kterých v tzv. lepší společnosti preventivně nejen nediskutujeme… ale raději ani nepřemýšlíme!
Dogmata, jak víme – se nezkoumají.
Sebezapření a obětování se, pro úspěch komunity, rodiny, společnosti…
Přece nám – TO – … všem, nechceš zkazit?
(Srovnej misijní činnost, činnost na ovládnutých územích, volbu prostředků pro dosažení cíle, nekupónová církevní privatizace majetku a financí – „mírumilovnost“, ale nejlépe, celkový počet obětí „práva“, včetně tzv. válečné diplomacie, při obracení lidstva k obrazu Páně – jedno, kdo je „kulturně“ zrovna hlavní personalizací božského majestátu!)
Mí známí mi při jednom rozhovoru sdělili svůj názor „na věc“:
Ty ale pořád bojuješ – proti všem!
Další mi sdělili hodnocení mé společenské nekompatibility (nepřijatelnosti) – jsi příkrý… pravda odpuzuje… přičemž takticky zamlčeli zbytek citátu, není to asi žádná pochvala…
Vypadalo to a vypadá to tak…
Až po nějakém čase mi došla ona druhá stránka věci, odvrácená a ve skromnosti nevyslovená část, která chyběla do celistvosti výpovědi a vyřčeného soudu.
Napadlo mě, sice pozdě – ale přeci jen, doříci: Třeba to bude i tím, že vy, ostatní, nebojujete nikdy – s nikým a s ničím?!
Jakýkoliv extrém dává vzniknout a přitahuje další.
A na doplnění jsem si dohledal kdysi dávno vyřčená slova:
„PRAVDA BEZ LÁSKY je nesnášenlivá a odpuzuje.
LÁSKA BEZ PRAVDY je slepá a nemá dlouhého trvání.“
(Kardinál Augustin Bea) .
Možná i v tomto citátu, z hlubin lidského prapračasu, se skrývá odpověď na příčiny selhání základního polistopadového tématu – že PRAV(i)D(l)A A LÁSKA ZVÍTĚZÍ?!?
Což, jak všichni moc dobře víme, se nestalo.
A s ohledem na celospolečenskou náladu a účelové chování, především(j)elit společnosti, hned tak ani nenastane.
Ale četl jsem dobrý vtip: PRAVDA A LÁSKA – VÍTĚZI!
inspirace:
- Bible, Kniha Job, Kniha Kazatel
- Satanská Bible, Anton Szandor LaVey
- „Bez Boha je peklo“, je název povídky amerického spisovatele Teda Chianga s původním anglickým názvem Hell Is the Absence of God.
Povídka je vynikající, všem doporučuji – gůglemež! :-)
