Článek
Přechod k demokratickému systému znamenal pro občany dřívějšího Československa mnoho změn. Nešlo ale zdaleka jen o opojný pocit svobody, ale také o záležitosti mnohem praktičtějšího rázu. Poté, co k nám začalo ve větší míře proudit zboží a trendy ze zahraničí, bylo mnoho z nás oslněno tím, jak velký výběr nyní v obchodech máme.
To se ve velkém týkalo třeba módy. To, jak jsme se oblékali třeba v osmdesátých letech a jak na přelomu milénia, si většinou umíme dobře představit. Existuje ale jeden segment oděvního průmyslu, o kterém se příliš často nemluví. Jde o spodní prádlo.
Podprsenky byly špičaté a neforemné.
Výběr byl často žalostný
Spodní prádlo je často opomíjenou součástí šatníku. Koneckonců ho kromě nás vidí maximálně naši nejbližší rodinní příslušníci, čas od času možná lékař. Ne každý si tak na jeho výběru dává záležet. Podstatné ale je, že kdyby se pro to rozhodl, tu možnost má. V minulosti tomu tak ale nebývalo.
V dobách socialismu sice existovalo několik podniků, které prádlo vyráběly, většina kousků ale vypadala téměř identicky. Na estetiku se tenkrát příliš nehledělo. Bylo potřeba, aby co nejdéle vydržely a zvlášť v zimě dovedly také zahřát. Zatímco dnes tak bývá prádlo značně úsporné, co se rozměrů týká, naši rodiče a prarodiče si trenýrky a kalhotky vytahovali vysoko do pasu, aby jim netáhlo na záda.
Podvlékačky by dnes budily spíše údiv a pobavení
V obchodech nebylo prádlo často k dostání a jakmile se objevilo, bylo velmi často během chvíle vyprodané. Pánové si zpravidla pořizovali nátělníky, které vlastnil každý muž i chlapec. Byly žebrované a vyráběly se většinou v bílé nebo modré barvě.
Kromě toho muži nosili také trenýrky. Rozhodně však dnes nešlo o dnešní obepnuté boxerky. Daleko spíše připomínaly kostkované spodky, jaké možná stále nosí váš dědeček. Pro chlapce se často vyráběly v červené barvě, podobně jako trenýrky, které se nosily do hodin tělocviku.
Zapomenout nesmíme také na podvlékačky, kterým se někdy říkalo také jégrovky. V zimě byly velmi praktické, protože každá vrstva navíc se počítá. Dnes by si je ale nejspíš nikdo neoblékl. Jednak proto, že by se mu zdály směšné, jednak máme k dispozici mnohem efektivnější funkční termoprádlo.
Podprsenky si mnohé ženy raději šily samy
Zatímco pánské prádlo bývalo bavlněné, to dámské se šilo spíše z polyesteru nebo polyamidu. Jak vypadalo? Střihově kalhotky připomínaly spíše trenýrky, které se dnes nosí na sport. Bývaly volnějšího střihu a vytahovaly se až po pupek. V zimě se zase běžně nosily kalhotky s nohavičkou.
Podprsenky byly pro řadu žen smutnou kapitolou .Střih byl totiž neforemný a naprosto nerespektoval fakt, že každé poprsí má jiný tvar. Nebylo tak nic výjimečného, pokud některé ženě či dívce podprsenka neseděla. Kvůli specifickému střihu se navíc pod tričkem rýsovaly dva špičaté a nepřirozeně vypadající kopečky.
Z toho důvodu se mnoho dam raději naučilo šít si své vlastní podprsenky. Ty méně šikovné si je od těch zdatnějších nechávaly šít na zakázku. Lidová tvořivost v tomto smyslu skutečně kvetla.
Kombiné dnes v prádelníku nenajdeme
Dalším kouskem, který dnes ve většině prádelníků již nenajdeme, bylo kombiné. Představit si ho lze jako lehké šaty na ramínka, většinou vyrobené z chladného a klouzavého materiálu. Každá žena jich vlastnila několik v různých barvách. K čemu sloužilo?
Nosívalo se pod šaty a sukně a mělo více funkcí. Díky kombiné se sukně nevyhrnovala po punčochách vzhůru a někdy také plnilo funkci spodničky v případě, že byl materiál šatů příliš průsvitný. V zimě šlo opět o další vrstvu navíc. Pokud ani to nestačilo, stále zde byla možnost obléct si pod něj ještě bavlněnou spodní košilku.
První slipy nebyly příliš estetické.
Šedesátá léta nám dala punčocháče a slipy
S punčochami to bylo též složité. Až do šedesátých let se totiž nosily podvazkové pásy, na které se punčochy připevňovaly. Pás byl vysoký až k pupíku, což mnoho žen ocenilo, protože plnil také funkci stahovacího prádla. Dojít si s ním na toaletu ale nebylo právě jednoduché.
V šedesátých letech se ale začaly nosit minisukně, pod kterými by podvazky byly vidět. Proto se začaly vyrábět nylonové punčochové kalhoty podobné těm, na které jsme zvyklé dnes.
Kromě punčoch přinesly šedesátky další novinku, tentokrát určenou pro pány. Jednalo se o slipy, které byly zpočátku dostupné především v Tuzexu. Nejprve na ně muži hleděli s nedůvěrou, nakonec si na ně ale zvykli a někteří je nosí dodnes.
Zdroje:
