Článek
Někdo by starý nábytek, který jsme měli doma za „socíku“, nejraději vytěsnil z paměti a při vzpomínce se ošije hrůzou, jiný na něj s láskou vzpomíná. Pochopit se dají oba dva přístupy. Na jednu stranu je pravda, že výběr v prodejnách nábytku byl v Československu poměrně omezený. Na druhou stranu se musí nechat, že některé kousky byly natolik nezničitelné, že v řadě domácností slouží dodnes.
Kromě toho se z nich pomalu, ale jistě stávají starožitnosti a sběratelské kousky. Za některé z nich jsou zájemci v internetových aukcích utratit poměrně velké částky. Je proto klidně možné, že ta skříňka, kterou jste postavili do garáže a schováváte v ní barvy a laky, má vysokou hodnotu.
Terminátor mezi kuchyňskými linkami - ASTA! Kdo ji má dodnes funkční u babičky? Sektorová kuchyně Asta Vladimír Štekla pro podnik Jitona, vyrobeno v Českém Krumlově 1975 🧡
Posted by Architektura 489 on Monday, May 4, 2020
Oranžovou kuchyni možná ještě máte doma
Jedním velkým specifikem socialistického nábytku bylo to, že byl často vyrobený v pestrých barvách. Příkladem je velice populární sektorová linka Asta, kterou vyráběl Národní podnik Jitona Soběslav. Dodnes ji řada seniorů má doma, protože byla prakticky nezničitelná. Měla lesklá oranžová dvířka a velmi často se doplňovala také omyvatelnou tapetou s oranžovými květy.
Dalším ikonickým prvkem každé správné socialistické domácnosti byla rohová sedačka s vnitřním úložným prostorem. Sedáky bývaly potažené červenou nebo modrou koženkou a uvnitř se ukrývalo všechno možné od brambor až po květináče.
V obývacím pokoji pak stála sektorová obývací stěna, která většninou sahala až ke stropu a jednalo se o skutečně masivní kus nábytku. Její součástí byl televizní stolek, police na knihy a někdy dokonce také prádelník, protože v mnoha domácnostech někteří členové spávali v obývacím pokoji.
Skleněná vitrínka byla chloubou našich babiček
Chybět nesměla pochopitelně také skleněná vitrínka, do které se ukládaly buď parádní talíře, nebo všelijaké sbírky. Nejedna postarší tetička tam proto ukrývala porcelánové figurky nebo rodinné fotografie.
Legendární byla také skříňka U-460, která měla několik zásuvek a dvoje uzamykatelná dvířka. Stála na tenkých nožičkách a stala se bestsellerem. Vytvořila také prostor pro lidovou tvořivost. K dostání byla totiž v jediném dekoru, a tak si ji lidé natírali nebo tapetovali. Milovníci retro designu dnes zaplesají, pokud se jim ji podaří za pár korun sehnat na bazaru.
Zapomenutý fenomén peřiňáku
Téměř bychom také nenašli domácnost, ve které by nebyl peřiňák. Tento kus nábytku je dnes již poměrně vzácný a mladší generace možná ani nebudou tušit, jak se používal. Jednalo se o skříňku s vyklápěcími dvířky, do které se ukládaly buď poskládané peřiny, které se nenechávaly ustlané na posteli, případně rezervní přikrývky a povlečení.
Peřiňáky byly často umístěné tak, že zároveň tvořily čelo postele a sloužily jako odkládací plocha na sklenku vody, knížku nebo noční lampičku. Málokdo má dnes něco podobného doma, ale přece jen to mělo něco do sebe.
Umakartové koupelny byly nezbytnou součástí bytů v panelových domech.
Umakartové koupelny nikomu nejspíš nechybí
Oproti tomu na koupelny nejspíš nebudete vzpomínat rádi. Měly umakartové jádro a téměř vždy byly příliš malé. Z toho důvodu vzniklo známé otočné umyvadlo, které se dalo posunout nad vanu, aby nepřekáželo.
Pokud jste v koupelně chtěli mít ještě pračku, pak jste museli veškeré hygienické pomůcky většinou vměstnat do jedné malé umělohmotné skříňky se zrcadlem nad umyvadlem.
Podlahy bytů pak pokrývaly buď hrubé koberce, často v nepříliš oku lahodících barvách, nebo lino. To bylo v minulém století velice módní, protože jeho pokládku lidé zvládli svépomocí, nebylo nákladné a navíc se velice snadno udržovalo. V posledních letech se ale místo něj většinou používá spíše vinyl.
Zdroje:
