Článek
V bavorském městě Helmbrechts se za druhé světové války nacházel satelitní koncentrační tábor, který spadal pod tábor Flossembürg. A právě zde se naplno projevila velká krutost jedné z místních dozorkyň.
Teprve pětadvacetiletá Ruth Elfriede Hildnerová byla svobodná matka, která na počátku čtyřicátých let porodila syna. Kdo byl jeho otcem, se do dnešního dne neví. Na pozici dozorkyně SS se Ruth přihlásila dobrovolně, což samo o sobě o něčem svědčí.
Vězenkyně tloukla železnou tyčí
Než nastoupila do Helmbrechts, prošla již několika jinými tábory, a tak měla pro výkon tohoto povolání dostatek praxe. Navíc si své působiště očividně zvolila dobře, protože místní velitel Alois Dörr toleroval svým podřízeným, aby se k vězňům chovali bezcitně a dokonce přimhouřil oko i nad vraždami.
Zatímco dítě svěřila na výchovu své matce, mohla se jako bachařka vyřádit a popustit uzdu své zvrácenosti. Kromě toho, že vězenkyním velmi sprostě nadávala, do nich také často kopala, bila je železnou tyčí nebo gumovým obuškem. Po válce se přišlo dokonce i na to, že v Ravensbrücku několik z uvězněných žen zavraždila.
K podobné krutosti navíc sváděla i své podřízené, mezi kterými si našla několik kamarádek. Právě s těmi se poté předháněla v tom, kdo se bude k vězenkyním chovat nejvíce bezcitně.
Pohřbila dvě ženy zaživa
Pokoj si ale nedala ani ke konci války. Během pochodu smrti hlídala vyhladovělé ženy, které se z Helmbrechtsu přesouvaly do jiného tábora na pokraji vysílení a smrti hladem. Když se přiblížili američtí vojáci, dozorkyně ale na Prachaticku vzaly do zaječích a na místě dopadeny nebyly.
Velká část žen z pochodu smrti se ale záchrany z rukou Američanů nedočkala. Některé z nich padly cestou vyčerpáním, jiné ubili nebo zastřelili dozorci. PrávěRuth Hildnerová přitom své kolegy upozorňovala na každou, která již byla příliš vyčerpaná a zbytek jejich hrůzného průvodu zdržovala.
U šumavské Kvildy byl později nalezen hromadný hrob, ve kterém byla nalezena těla žen, popravených během zmíněného pochodu smrti. Podařilo se ale prokázat, že dvě z nich v době, kdy Ruth osobně pomáhala se zahrnováním hrobu, byly ještě naživu.
Ani ve chvíli, kdy jedna z nich, velmi mladá dívka, začala plakat a volat svou maminku, se Ruth nezastavila. Naopak jí nasypala na hlavu další hlínu a tu poté ve svých těžkých botách ještě pečlivě udupala.
Její majetek rozdali chudým
Přestože se jí před Američany nejprve podařilo uniknout, nakonec si na ni spravedlnost přece jen došlápla. Dopadena byla zhruba měsíc poté, následně byla odvedena do internačního tábora v Bavorsku, kde pobývala přibližně dva roky.
V roce 1947 ale byla vydána do Československa, kde ji čekal mimořádný lidový soud. Ten se sešel v Písku a Ruth Hildnerovou za válečné zločiny odsoudil k trestu smrti oběšením. Ani jednou přitom nepřipustila, že by se čehokoliv dopustila.
Pouhých šest hodin po vynesení rozsudku byl trest v pražské pankrácké věznici vykonán. Veškerý majetek popravené byl krátce poté rozdán chudým. Teprve v sedmadvaceti letech tak hrozivý životní příběh nelítostné vražedkyně skončil.
Zdroje:
