Článek
Pražským podzemím projela první souprava metra v roce 1974. Šlo o trasu C, a to konkrétně mezi Kačerovem a Florencí. Byla to pochopitelně velká událost, a tak řada lidí ochotně stála dlouhou frontu, aby si mohli nový dopravní prostředek vyzkoušet.
Na pohled to vypadalo trochu jinak, než dnes. Současní cestující mnohdy prochází značně zašlými stanicemi a podchody, ve kterých se někdy bojí dokonce i statní muži. Tehdy ale bylo vše nové, nablýskané a jako z budoucnosti.
Některé stanice se jmenovaly jinak, než dnes. Florenc nesla název Sokolovská, dnešní Anděl zase Moskevská. Stanici Gottwaldova bychom našli na dnešním Vyšehradu. Politika byla tenkrát zkrátka všudypřítomná, kontroverzní názvy ale po roce 1989 rychle mizely.
Oteření linky metra C byla velká sláva.
Turnikety a průvodčí v podzemce
Pro město znamenalo metro velkou úlevu. Tramvaje přestaly být přeplněné a z centra se do jižní části Prahy najednou dalo dostat mnohem rychleji, než bylo dosud zvykem. Není proto vůbec divu, že si na tuto novinku všichni velice rádi zvykli.
Turnikety u vstupů do stanice byly tenkrát kovové a po vložení proděravěly jízdenku. Po jedenácti letech provozu byly ale opět zrušeny, protože se ukázalo, že jejich údržba není příliš ekonomická a jiné způsoby kontroly jízdenek jsou levnější. Zpočátku také ve vlacích jezdili průvodčí. Sedávali v malých kabinách na konci vlakových souprav a hlídali, zda dveře fungují tak, jak mají. Poté, co se vše pořádně zaběhlo, již ale jejich služby nebyly potřeba.
Kromě toho přineslo otevření pražského metra ještě něco, a tentokrát se jedná o záležitost, která potěšila především mlsné jazýčky. Na počest otevření linky metra C se totiž začal vyrábět Metro dezert - velmi sladký zákusek s čokoládovými pruhy.
Metro dezert chtěl úplně každý
Tato pochoutka se vyráběla ve tvaru hranolů, které připomínaly právě vagóny vlakové soupravy. A protože jeden vlak měl tehdy čtyři vozy, balil se také tento dezert po čtyřech kusech.
Inspiraci k výrobním postupům Čechoslováci našli v Nizozemí a sladké pečivo poté začali vyrábět v Michelské pekárně v Praze. Protože si Metro dezert velmi rychle získal obrovskou popularitu, na trh přišly také další varianty. Kromě čokoládové se daly koupit také pomerančové, kokosové, perníkové nebo mátové.
Protože byl o zmíněnou sladkost obrovský zájem, byly jednotlivé dodávky na pulty obchodů opravdu velké. Musely se tak pečlivě plánovat dlouhé měsíce dopředu, především v obdobích, kdy se chystaly velké kulturní akce, jako například Spartakiáda.
Dopřát si tuto pochoutku můžeme i dnes
Po revoluci byla výroba na čas přerušena, za pár let ale Metro dezert vtrhl na pulty prodejen znovu, jen ve vylepšeném obalu. Technologie výroby se ale nezměnila dodnes. Základem této dobroty je piškotové těsto a vanilkový krém. Celé pečivo je poté obaleno v bílém fondánu a z obou stran namočené v čokoládové tukové polevě.
I dnes si můžete dopřát také zajímavější varianty, jako například citronovou, kávovou, banánovou nebo jahodovou. Zatímco dříve se na Metro dezert stály fronty, dnes ho bez potíží koupíte téměř v každém supermarketu a dokonce i ve večerce. V řadě řetězců je také oblíbenou stálicí v rámci populárních „retro týdnů“.
Zdroje:
