Článek
V létě roku 1998 se manželé Peter a Anna Kowalski rozhodli, že se i se svými dospívajícími dětmi - čtrnáctiletým Markem a dvanáctiletou Lizou, vypraví na třídenní trek v Tatrách.
Jejich blízcí nebyli ani překapení, ani znepokojení. Peter Kowalski byl totiž zkušený geolog, tuto disciplínu vyučoval na univerzitě a měl opravdu hodně zkušeností. Jeho žena byla zdravotní sestra, takže by si v případě zdravotních komplikací mimo civilizaci uměla poradit. A pokud jde o jejich potomky, ti s rodiči podobné výpravy podnikali už od malička.
Na svou expedici se důkladně připravili. Předem si naplánovali trasy, zajistili veškeré potřebné vybavení a dokonce i krabičku poslední záchrany. Plánovali se vydat po neznačených stezkách a dojít až do odlehlého horského údolí, kde v naprosté většině případů není ani noha.
Po rodině se slehla země
Osudného dne se čtveřice vydala na cestu. Počasí bylo přímo ideální, byl sluneční den a nebylo ani příliš horko, ani zima. Krátce před polednem je zahlédl jeden z místních horských vůdců, jak se připravují na okamžik, kdy se oddělí od značené stezky. A to bylo naposledy, kdy je někdo viděl naživu.
Když se v den plánovaného návratu neukázali doma, ani o sobě nedali svým blízkým vědět, rozhodla se Annina sestra pro jistotu kontaktovat horskou službu a policii. Něco podobného se totiž ještě nikdy nestalo, a tak jí to bylo divné.
Horští záchranáři povolali do akce více než 150 lidí a spustili masivní pátrací akci, do které byli zapojeny dokonce i vrtulníky. Ani přes veškerou snahu se ale nepodařilo najít nikoho z rodiny Kowalski, ani žádnou stopu.
Pátrání bylo nakonec odvoláno
Zkušenosti pohřešovaných výletníků byly v tuto chvíli spíše ke škodě. Dokázali se totiž v přírodě pohybovat nenápadně, rychle a poradili si i s náročným terénem. Z toho důvodu se dalo jen obtížně určit, kudy se mohli vydat.
Po dvou týdnech bylo pátrání odvoláno. V průběhu následujících dvou let se ale skupiny záchranářů do oblasti vracely - to pro případ, že by se jim přece jen podařilo najít cokoliv, co by mohlo zmizení rodiny objasnit.
Někdy se zapojili také dobrovolníci, postupně však veškeré snahy o nalezení Kowalských slábly. Místo toho se každý rok konala tradiční vzpomínková túra, při které ostatní milovníci horské turistiky uctili jejich památku. Roky plynuly a postupně veškeré šance, že se rodina někdy dozví, co se stalo, vyhasly.
Horolezci odkryli krutou pravdu
V roce 2001 se objevila jiskřička naděje, když bylo v dotyčné lokalitě na velmi odlehlém místě nalezeno turistické vybavení. Následná analýza ale bohužel vyvrátila, že by se mohlo jednat o věci, které patřily ztracené rodině. Následujících dvacet let bylo ohledně podivného případu naprosté ticho.
Přišel ale rok 2021, ve kterém bylo horolezecké vybavení mnohem pokročilejší, než v době, kdy se polská rodina ztratila. To umožňovalo dostat se i na místa, kam to dříve nebylo možné. A právě tak došlo k tomu, že dvojice horolezců, která se chystala prozkoumat neprobádanou trasu, narazila na něco nečekaného.
Zpod kamenů vykukovaly části vybavení, které bylo vzhledem k suchému vzduchu v místě velmi zachovalé. Po bližším průzkumu si uvědomili, že se pravděpodobně dívají na lidská těla. Proto na nic nečekali, vše nafotili, poznamenali si přesnou polohu a kontaktovali horskou službu.
Vyšetřování již jen potvrdilo smutnou pravdu, totiž že všechna čtyři nalezená těla skutečně patří právě Kowalským. S největší pravděpodobností je v místě, kde se utábořili, zastihla lavina padajícího kamení či zemětřesení, které nemohli předvídat. Jedna z největších záhad Tater se tak dočkala rozuzlení.
Zdroje:
