Článek
Dokud byl mladý, vařila Václavu Havlovi pochopitelně maminka. Později po ní žezlo převzala jeho první manželka Olga, s oblibou se ale stravoval také v restauracích. Jeho gastronomický vývoj později ovlivnil pobyt ve vězení - mnoho pokrmů se mu tam znechutilo natolik, že už je později nechtěl ani vidět. To se týkalo třeba těstovin.
Co měl naopak rád? S povděkem přijal téměř jakékoliv polévky. V době, kdy vykonával prezidentskou funkci, dokonce na Hradě zavedl polévkové porady. V jeho představách byl ale ideální polévkou hlavně silný vývar, ve kterém nesmělo plavat žádné maso, zelenina a obzvlášť nudle, které okamžitě z talíře vylovil. „Těch jsem se ve vězení najedl dost,“ vysvětloval tento zvláštní zvyk.
Federální guláš vstoupil do dějin
Kdy a jak se Václav Havel naučil vařit, úplně přesně nevíme. V každém případě ale vařil často a velmi rád. A rozhodně se při tom neomezoval jen na již existující recepty. Radost mu dělalo především experimentování a kombinování oblíbených surovin novými způsoby.
Právě takhle ostatně také vznikl jeho proslulý „federální guláš“, ke kterému se také váže příběh. Když koncem roku 1991 gradovala státoprávní krize, pozval Havel na svou chalupu na Hrádečku čelní politiky Československa k jednání. Pro své hosty také sám uvařil, a to nic jiného, než svůj proslulý guláš, kterému v návaznosti na tehdejší okolnosti začal říkat právě „federální“.
Dotyčný guláš obsahoval uzený bůček, cibuli, červené víno, chlebovou kůrku, klobásu, brambory, zeleninu, rybízový džem, kečup, bylinky a šlehačku. Zní to sice naprosto šíleně, ale podle dostupných informací všem chutnalo.
Tatarku jedl Václav Havel neustále
Na zdravou stravu někdejšího prezidenta moc neužilo. Několikrát se sice v průběhu života snažil zhubnout, láska ke kalorickým pokrmům ale pokaždé nakonec zvítězila. Miloval třeba tatarku - a to natolik, že ji jedl prakticky ke všemu, snad jen s výjimkou krupicové kaše.
Rád měl ale také pikantní jídla. Na Hrádečku pro přátele vaříval své proslulé kung-pao, ale dobře věděl, že ostatní pro chilli nemají zdaleka takové pochopení. Proto se většinou krotil, pokud čekal hosty.
Václava Havla, ačkoliv byl velký gurmán, ale neurážela ani úplně obyčejná jídla, jako například topinky nebo štrůdl. Během státních návštěv v zahraničí se ale často bál, že dostane na oficiální večeři luxusně vypadající jídlo, po kterém ale bude mít hlad. Proto se snažil pokaždé předem zajít do hospody na chlebíček nebo polévku a totéž doporučoval také svým spolupracovníkům.
Miloval českou klasiku
Raději než extravagantní kuchyni, skládající se z exotických, ale poněkud hladových ingrediencí, zkrátka preferoval českou klasiku. Čas od času si proto dopřál třeba bramborové placky se sádlem, tatarák, játra na cibulce a dokonce i smažený sýr.
A čistě mimochodem, když už přišla řeč na chlebíčky, k těm měl Václav Havel velmi specifický vztah. Jeho maminka je totiž s oblibou chystala pro hosty, ale v jejím podání byly spíše pomazané, než obložené.
Na tenké plátky chleba natírala pomazánky, naopak většinou chyběl salát a další ingredience. Mělo to jednu velkou výhodu, většinou nic neskončilo na oblečení strávníků. Havel si na to zvykl natolik, že po celý zbytek života preferoval právě chlebíčky s pomazánkou. Na ty nazdobené naopak hleděl s nedůvěrou.
Zdroje:
