Článek
Na sociálních sítích si dnes řada dospívajících i těch starších stěžuje, že vůbec netuší, jak a kde se seznámit s vhodným protějškem. Mimo zaměstnání nebo školu často nevytáhnou paty z domu a pokud se nepoštěstí, aby právě tam potkali polovičku snů, jsou najednou bezradní.
Není proto vůbec divu, že stále více osamělých duší vyhledává internetové seznamky, sociální sítě a nejrůznější aplikace, které mohou cestu za láskou podstatně usnadnit. Jak to ale chodilo v minulosti, když jsme byli rádi, pokud jsme doma měli alespoň telefon a internet byl hudbou budoucnosti?
Dokonce i za socialismu seznamky existovaly. Pravda je ale taková, že fungovaly úplně jinak, než dnes. Byly totiž mnohem pomalejší a poněkud analogové. Speciální rubriku měl například magazín Mladý svět, který pravidelně otiskoval seznamovací inzeráty.
Na odpověď se čekalo týdny
K podobnému příspěvku většinou pisatel přiložil svou fotografii, prozradil něco málo o sobě a svých koníčcích a také řekl, koho by si vedle sebe představoval. Poté se s obálkou vydal na poštu a zaslal ji přímo do redakce.
Pamětníci vzpomínají, že než se vůbec dočkali zveřejnění svého inzerátu, mnohdy to trvalo dlouhé měsíce. Během čekání si mezitím někteří našli protějšek třeba na vesnické zábavě.
Jak mohl takový inzerát vypadat? Inu, třeba následovně. „Šestnáctiletá, zklamaná životem, hledá chlapce pro vážný vztah. Budeme spolu vybírat kočárek?“ Zní to jako nadsázka, ale jde o skutečný příspěvek nešťastné mladé dívky.
Pro životní lásku do novin
Pokud daný inzerát někoho zaujal, zbývalo již jen čekat na to, až do vaší poštovní schránky dorazí dopisy od potenciálních nápadníků. Dvojice si poté obyčejně nějaký čas dopisovali a pokud sympatie byly oboustranné, domluvily se na osobním setkání.
Jaká byla úspěšnost podobných seznamovacích inzerátů? Vzpomínky pamětníků naznačují, že to v řadě případů skutečně fungovalo. „Pocházela jsem z malé dědinky na Moravě, kde moc příležitostí na seznámení nebylo, a tak jsem to zkusila takhle. Odepsala jsem tenkrát manželovi na inzerát a letos v říjnu tomu bude 36 let, co jsme spolu,“ svěřila se jedna z žen v internetové diskusní skupině.
Přestože musela na dopisy od svého milého čekat dlouhé dny, velmi ráda na toto období vzpomíná. Prozradila také, že dopisy, které si tehdy vyměnili, mají s manželem dodnes schované jako nostalgickou vzpomínku. „Mělo to svoje kouzlo, které snad mezi dnešní mládeží již neexistuje, těm stačí si zavolat a nebo napsat,“ dodala.
Muži psali dopisy z vojny
Úspěšní byli ale také chlapci a mladí muži, kteří tuto možnost často využívali v době, kdy si plnili povinnou vojenskou službu. „Dostal jsem 155 odpovědí a jednu z těch dívek jsem si vzal. Je to moje životní láska už třiačtyřicet let,“ svěřil se další diskutující.
„Přes jeden inzerát v Mladém světě jsem se kdysi seznámil s hezkou dívkou ze stejného města, sídliště, stejné ulice i paneláku, jen z jiného vchodu do téhož domu. Láska to pak byla veliká, jak se říká, jako celá Afrika. Vydrželo nám to spolu sice jen měsíc, ale stálo to za to,“ podělil se o svou zkušenost jiný muž. A přestože z toho nakonec vztah na celý život nebyl, dopisy a fotografii oné dívky má dodnes uložené v zásuvce svého psacího stolu.
Zdroje:
Facebooková skupina RETRO - Československo
