Článek
Stěží uvěřitelný příběh, který by velmi snadno mohl posloužit jako námět na filmový scénář, se odehrál 16. srpna roku 1918. Včera tak měla dotyčná událost výročí. O co tehdy šlo? Českoslovenští legionáři tenkrát bojovali za použití tří parníků a poté, co je vyzbrojili houfnicemi, vpadli s nimi nepřátelským jednotkám do zad. Bitva byla velmi rychlá a pro legionáře skončila vítězstvím.
Již v květnu roku 1918 vznikl ve Vladivostoku první a jediný námořní oddíl československých legií v oblasti Dálného východu. Nutno ovšem podotknout, že rozhodně nešlo o žádné mariňáky. Oddíl totiž měl k dispozici pouze tři parníky a dále jeden ledoborec. Tyto lodě se většinou používaly pouze jako přepravní prostředek.
Přesto si ale parníky nakonec přece jen užily bitevní vřavu. V okolí Bajkalského jezera totiž legionáři bojovali o horské soutěsky, které byly velmi dobře střežené. Samotné jezero jim také dělalo starosti, přestože už se totiž blížil konec války, stále se na něm nacházely lodě Rudých.
Vyzbrojili nákladní parníky a zaútočili na přístav
V této lokalitě Čechoslovákům v tu dobu velel plukovník Radola Gajda, který rozhodl, že je třeba obsadit co nejvíce přístavů na Bajkalu, a to z toho důvodu, že se obával, aby je nepřítel nepřekvapil v týlu. Zmíněné parníky, které se jmenovaly Sibirjak, Burjat a Fedosia proto legionáři vybavili houfnicemi a vytvořili z nich improvizovanou bitevní flotilu.
V nepřátelském týlu hodlali provést nečekaný výsadek. Dne 15. srpna se tak vydali z Listvjanky na cestu a o den později se ocitli několik kilometrů od přístavu v Mysové. Protože se jednalo o ukořistěné lodě, Rudí v přístavu je poznávali a mysleli si tak, že jim zkrátka vezou zásoby. Díky tomu se Čechoslovákům podařilo dostat se k přístavu na vzdálenost menší než čtyři kilometry. Teprve tehdy si nepřátelé uvědomili, do jaké léčky se dostali.
Rudí v přístavu měli k dispozici ledoborec Bajkal, protože však byli vzniklou situací silně zaskočeni, podařilo se legionářům zahájit palbu. Cílem byl jak přístav, tak loď, která v něm kotvila. Vzhledem k nepřipravenosti protivníka netrval výsledný boj příliš dlouho. Ledoborec byl potopen a přístav skončil v plamenech.
Rudí během boje přišli o ledoborec Bajkal, který byl zničen a následně potopen.
Československé bojové loďstvo nebylo nikdy poraženo
Zhruba třicet minut po zahájení palby ale do místa přijel obrněný vlak, který byl naložený děly. Ta zahájila palbu proti československým lodím. V tento okamžik legionáři došli k závěru, že vzhledem ke zničení přístavu zde svůj úkol již splnili a rozhodli se takticky odplout.
Během zpáteční cesty ještě natrefili na nepřátelský ledoborec Angara, který se boji raději vyhl. Ne však na dlouho, protože o několik dní později byl Čechoslováky stejně obsazen.
Přestože se technicky jednalo o bitvu na jezeře, vzhledem k jejímu způsobu provedení je dnes považována za námořní bitvu, ve které Československo zvítězilo. Protože již nikdy nedošlo k situaci, kdy by naši krajané v boji použili lodě, dá se s čistým svědomím prohlásit, že československé bojové loďstvo nebylo nikdy poraženo. V roce 1920 totiž byla činnost oddílu oficiálně ukončena, a tak se již nikdy neměl příležitost znovu předvést.
Zdroje:
