Článek
V roce 2000 došlo k tragické události, která otřásla Ruskem v základech. Mnoho lidí bylo tenkát dokonce toho názoru, že od rozpadu SSSR to byla vůbec největší katastrofa. Celá záležitost je o to horší, že do dnešního dne představuje záhadu, pro kterou neexistuje jednoznačné vysvětlení.
Dne 12. srpna roku 2000 prováděla ruská jaderná ponorka Kursk manévry v Barentsově moři. Podmořské plavidlo vybavené dvěma jadernými reaktory ale nečekaně havarovalo, což stálo život celou posádku.
S hledáním ztracené ponorky armáda otálela
K havárii došlo během vojenského cvičení, kterého se účastnily také další ponorky. Po cvičném odpálení slepé rakety měly dát všechny posádky vědět velení, že vše probíhá podle plánu. Tenkrát se přihlásily všechny kromě jediné. Nikdo se tím ale obzvlášť neznepokojoval.
Velitel usoudil, že došlo zkrátka k nedbalosti. Koneckonců všechny ponorky byly vybaveny nouzovou bójí, která se měla objevit na hladině v případě nehody. Protože v případě Kursku k tomu nedošlo, nedělal si starosti. Netušil ovšem, že záchranná bóje byla při nehodě poškozena. Proto začali velitelé Kursk hledat až po šesti hodinách od jeho zkázy.
Záchranné akce komplikovalo špatné počasí
Oficiálně Moskva o osudu své ponorky informovala teprve o dva dny později. Třetí den od nehody pak velitel ruského vojenského námořnictva Vladimir Kurojedov prohlašoval, že se záchranářům nejprve podařilo s posádkou komunikovat pomocí úderů na plášť ponorky. V oblasti ale bylo v době incidentu špatné počasí, které záchranné akce velice komplikovalo. Rusko navíc odmítalo nabídky pomoci od USA i Velké Británie.
Teprve po čtyřech dnech od nehody se Vladimir Putin rozhodl požádat o pomoc Velkou Británii a také Norsko. Dne 21. srpna se týmu potápěčů konečně povedlo otevřít jeden z únikových východů ponorky Kursk. Uvnitř je ale čekalo děsivé zjištění. Celý prostor plavidla byl totiž kompletně zatopen.
Šest hodin marně čekali na záchranu
Moskva byla proto nucena oznámit, že všech 118 námořníků na Kursku zahynulo. Vyšetřování ale následně prokázalo, že část námořníků byla ještě přibližně šest hodin od nehody naživu a marně se snažila dovolat pomoci, která nikdy nepřišla. Jednalo se právě o těch šest hodin, během kterých armáda otálela s hledáním havarované ponorky. To vyvolalo v Rusku velkou vlnu nevole, jelikož se řada občanů domnívala, že vláda neudělala pro jejich záchranu dost.
Také samotné vyzdvižení těl zemřelých námořníků neproběhlo zcela bez potíží. Část pozůstalých totiž byla toho názoru, že podle starého námořnického pravidla by mrtví měli být ponecháni na mořském dně. Nakonec ale Putin nařídil, aby byl vrak i s námořníky vyzvednut.
Pracovat se na tomto nesnadném úkolu začalo teprve v červenci roku 2001 ve spolupráci s nizozemskou firmou Mammoet Transport. Dělníci museli odříznout přední část vraku a poté vyzvednout zbytek trupu. Vyprostit se podařilo ostatky 114 námořníků, které příbuzní následně identifikovali a pohřbili.
Posted by Sub Sea Research LLC on Thursday, July 14, 2016
Teorií o příčinách havárie bylo několik
Vyšetřování příčin havárie bylo velmi náročné a teorií bylo hned několik. Jednou z možností byla například srážka s jinou ponorkou, například americkou nebo britskou, to ale obě země vzápětí vyloučili. Další teorie spekulovala o tom, že Kursk mohl najet na zapomenutou minu z druhé světové války. Ani to se ale nepotvrdilo. V létě roku 2002 experti konstatovali, že na Kursku došlo k výbuchu cvičného torpéda, který nebyl zaviněn lidským faktorem. Příčinou měl být únik vysoce koncentrovaného peroxidu vodíku, používaného jako palivo pro torpéda 65-76 Kit.
Přestože oficiální stanovisko je tedy jasné, do dnešního dne existuje ohledně ponorky řada konspiračních teorií. Někteří lidé tak věří například tomu, že se na palubě Kursku nacházely přísně tajné zbraně, což bylo důvodem, proč úřady s jeho hledáním nijak zvlášť nespěchaly. V každém případě se jedná o jednu z největších námořních katastrof, ke které v 21. století došlo.
Zdroje:
