Článek
Zaprášený sklad, kde se u stropu desítky let nerušeně na pavučinách pohupovali pavouci, se znovu dočkal otevření. Na první pohled je to možná vinný sklep jako každý jiný, i přesto je ale tento něčím zvláštní. Sbírka alkoholických nápojů totiž patřila Josifu Stalinovi.
Zmíněný sklípek se nachází ve městě Tbilisi a v současnosti je ve správě gruzínské vlády. Právě ta jej nyní znovu otevřela a plánuje přes 40 tisíc lahví vydražit. Výtěžek z aukce bude použit na založení nové vinařské školy, a tak peníze jistě poslouží bohulibým účelům. Gruzínští vinaři, kteří se na celém projektu podílí, doufají, že právě tato nevšední aukce pomůže státu, aby se dostal do povědomí sběratelů vín.
Umístění sklípku není náhodné. Někdejší vůdce Sovětského svazu totiž právě z Gruzie pocházel. Již letmý pohled na jeho sbírku pak prozrazuje, že pro víno měl diktátor opravdu vášeň. Některá vína, která byla ve skladu nalezena, jsou velice stará. Mohou totiž pocházet už z počátku devatenáctého století a kdysi patřila ruskému carovi Alexandru III. a jeho synovi Mikuláši II.
Způsob, jakým se carské víno do Stalinova skladu dostalo, je velmi smutný příběh. Po ruské revoluci v roce 1917 zabavili Sověti vinnou sbírku Romanovců a jejím správcem se stal právě Stalin, který ke kolekci postupně přidával své oblíbené gruzínské odrůdy.
Pátrání přineslo své plody
Dlouhé roky se o Stalinově vinném sklípku jen čas od času šeptalo. Nikdo ale netušil, kde by se mohl nacházet a zda to náhodou není pouze jedna z mnoha historických legend bez reálného základu. V devadesátých letech se o pověsti doslechl také sběratel vín John Baker a rozhodl se, že záhadě musí za každou cenu přijít na kloub.
Jakmile měl dostatek informací, ze své rodné Austrálie vypravil do Gruzie expedici, jejímž účelem bylo především ověřit, zda sbírka, ke které se přes své kontakty dostal, je skutečně autentická. Majitel domu, ve kterém se sklípek nacházel, je do podzemí skutečně zavedl.
„Když jsme vešli dovnitř, bylo to tam tajuplné, ponuré, temné, všude pavučiny a po stěnách stékala voda. Byl jsem už v mnoha starých francouzských, italských a australských sklepech, ale tohle bylo opravdu jako z dávných časů. Navíc to tam tak nějak vonělo… Bylo to přesně takové, jak jsme to očekávali, když jsme se tam konečně dostali,“ vzpomíná Baker.
Ochutnávka dopadla na výbornou
Velká část lahví měla zátky stále ještě zapečetěné a opatřené razítkem, což jejich identifikaci a určení stáří výrazně usnadnilo. Bakerovi bylo proto hned jasné, že se dívá na opravdový poklad.
Byl také svědkem velmi znepokojivé situace, kdy majiteli domu, který byl již postarší a v nepříliš dobré fyzické kondici, jedna z cenných lahví vyklouzla a rozbila se. Mělo to ale svou výhodu. „Díky tomu jsme měli příležitost víno ochutnat, což by se nestalo, kdyby k té události nedošlo, a to víno bylo vynikající, bylo to jedinečné,“ popsal svůj zážitek.
Nějakou dobu muž uvažoval, že by zmíněnou sbírku odkoupil, později si ale uvědomil, že si není jistý částkou, která by za takovou vzácnost byla adekvátní. Kromě toho už dávno nevnímal svou cestu jako obchodní příležitost. Cítil spíše respekt, protože zaprášené lahve byly tichými svědky prakticky celých dějin dvacátého století. O svém pátrání ale napsal knihu a natočil podcast.
Kolik bude gruzínská vláda za Stalinovo víno nabízet jako vyvolávací cenu, v tuto chvíli není jasné. S jistotou lze ale očekávat, že většina lidí by na jedinou lahev nevydělala za celý život.
Zdroje:
