Článek
Řada z nás má 50. léta spojená s krásnou módou, hollywoodskými hvězdami a časy, kdy muži ještě byli skuteční gentlemani. Toto období má ale také svou odvrácenou stránku, která byla zvlášť problémová pro něžnější pohlaví.
Po druhé světové válce totiž zvlášť ve Spojených státech byly ženy tak trochu odsunuty do svých domácností a čekalo se od nich, že budou především matky, hospodyně a vzorné manželky. Tomu také odpovídaly nároky na potenciální nevěsty.
Dobře se provdat bylo prezentováno jako jediný smysl života, a tak mnohé dámské magazíny pravidelně vydávaly návody, jak toho nejlepšího muže pro život ulovit. Některé z těchto rad jsou platné i dnes, nad jinými se člověk pousměje a najde se i řada takových, které by v dnešní společnosti neobstály.
Ideální povolání bylo třeba prodávat rybářské potřeby nebo cokoliv typicky mužského.
Vyprávějte na potkání, že se chcete vdávat
První kategorie doporučení se týkala chování ve společnosti. Bylo klíčové za všech okolností být ke všem milý - bylo totiž dost dobře možné, že má bratra, syna nebo kamaráda, který by mohl být vhodný adept. Ze stejného důvodu bylo také potřeba všechny své známé informovat, že máte v úmyslu vstoupit do manželství.
Další kroky už ale zní o poznání více zvláštně. Například v prostředcích hromadné dopravy si vdavekchtivá dívka za žádných okolností neměla sedat vedle ženy, protože by se tak mohla ochudit o příležitost k seznámení. Z dnešního pohledu je to naprosto příšerná rada. Jen málokdo totiž stojí o společenskou konverzaci se spolucestujícími.
Ženám také zkušenější dámy doporučovaly, aby byly příjemné na méně atraktivní muže. Tehdy zkrátka rozhodovaly spíše činy a nebralo se v potaz, že partnerská přitažlivost se týká obou pohlaví. V kontrastu s tím, jak vysoké byly nároky na vzhled žen, to obzvlášť bije do očí.
Ideální žena pracuje v obchodě s rybářskými pruty
Mnoho dobře míněných rad se týkalo také pracovního života. Dokud totiž byla mladá žena svobodná, bylo v pořádku, že chodí do práce. Ideální by ale bylo, aby tam potkala dobře situovaného muže, který by ji zajistil. Ne každé zaměstnání ale bylo k těmto účelům vhodné.
Při hledání pracovního místa si měla děvčata dát pozor, aby nenastoupila do podniku, kde pracují převážně ženy. Naopak se doporučovala práce v obchodě se sportovním nebo rybářským náčiním, případně úřední pozice. Aby se dívka dostala mezi ty správné muže, navrhovaly jí tehdejší redaktorky dokonce neplacenou dobrovolnickou práci v advokátní kanceláři.
Jen potkat svého vysněného muže ale samo o sobě nestačí, pokud ani neví, že existujete. Proto se další tipy týkaly toho, jak na sebe upoutat pozornost. Nakolik jsou skutečně použitelné, musíte ale posoudit sami.
Za všech okolností buďte dojem naivní nešťastnice
Většinou šlo o to, působit co nejvíce bezradně a polechtat tak ego daného nápadníka. Mohlo to být například úmyslné zakopnutí, upuštění kapesníčku nebo předstírání, že se chcete zeptat na cestu. Zkrátka přesně ty věci, které jste možná viděli se svou babičkou ve filmech pro pamětníky.
Někdy se navrhovalo také úmyslně nosit náplast, protože se téměř vždy najde někdo, kdo se zeptá, co se vám přihodilo. Další možnost z kategorie těch extrémnějších pak bylo postávat na veřejném místě a tiše plakat - to by bylo, aby se nenašel udatný zachránce, který vám přispěchá utřít slzy!
Poslední rada nejspíš funguje již po staletí a pravděpodobně bude fungovat i nadále. Velkou část mužů totiž potěší, když je někdo přijde požádat o radu. Pokud je to ještě k tomu pohledné děvče, úspěch je zaručen. Obzvlášť v 50. letech, kdy byly genderové role velmi jasně dané.
Ze všech doporučení nelze nemít dojem, že žena, která by je začala praktikovat, by pravděpodobně působila jako nepříliš bystrá a velmi zmatená osoba. Dnes bychom to nejspíš za atraktivní nepovažovali, ovšem v minulosti to byl zcela žádaný typ manželky. Příliš se neptá, nemá vlastní názor a vytvoří teplo domova. Toho, že ve skutečnosti je to spíše promyšlená strategie a krkem, který otáčí hlavou rodiny, je celou dobu žena, si tehdejší pánové možná ani nevšimli…
Zdroje:
