Článek
Ještě před rokem 1989 panovaly ve školních třídách úplně jiné poměry. Škola nebyla jen místem vzdělávání, ale také institucí, která měla vychovávat „správného socialistického člověka“. Tomu pochopitelně odpovídal také přístup k oblékání. Některé módní výstřelky byly považovány za nevhodné, jiné za příliš západní a další jednoduše za známku nevychovanosti.
Neexistoval sice žádný celostátní seznam zakázaného oblečení, přesto si ale mnoho žáků dobře pamatuje na to, že kvůli svému vzhledu skončili v kabinetu třídní učitelky.
Džíny? Trn v oku soudružky učitelky
Dnes jsou džíny naprostou samozřejmostí. V prvních desetiletích socialismu ale představovaly symbol Západu, americké kultury a životního stylu, který komunistický režim rozhodně neschvaloval.
V padesátých letech mohly vyvolávat nedůvěru už samy o sobě, protože šlo zkrátka o něco, co tu ještě nebylo. Později se situace postupně uvolnila a v osmdesátých letech už džíny nosila velká část mladých lidí. Jenže značkové Levisky nebo Wranglerky byly nedostatkovým zbožím, které se shánělo přes Tuzex nebo známé ze zahraničí. Kdo je měl, byl pochopitelně za frajera.
Kromě samotných riflí navíc některým učitelům vadily příliš úzké střihy, vyšisované kalhoty nebo výrazné nášivky. Nebyl to zákaz daný zákonem, vše tak záviselo na rozhodnutí konkrétní školy nebo pedagoga.
Máničkám vstup zakázán
Jestli existovalo něco, co dokázalo vyvolat ve škole rozruch téměř spolehlivě, byly to dlouhé vlasy u chlapců. Od šedesátých let se mezi mladými rozšířila móda inspirovaná rockovou hudbou a skupinami jako legendární Beatles. Jenže právě dlouhé vlasy byly částí společnosti vnímány jako symbol rebelství, západního vlivu nebo dokonce lenosti.
Některé školy proto chlapce opakovaně upozorňovaly, aby se ostříhali. Stávalo se, že žák bez návštěvy kadeřníka odešel z ředitelny s poznámkou nebo musel domů, dokud svůj vzhled neupraví.
Mini sukně, výrazné líčení i šperky
Ani dívky neměly úplně volnou ruku. Příliš krátké sukně, výrazné líčení nebo velké náušnice bývaly některými učitelkami označovány za nevhodné do školy. Kritiku si vysloužily také vysoké podpatky nebo příliš nápadné účesy.
Školačky měly podle tehdejších představ působit upraveně, skromně a disciplinovaně. Všechno, co příliš vyčnívalo, mohlo tak být považováno za porušování školního řádu nebo za známku „nevhodného životního stylu“.
Tepláky? Do tělocviku ano, do lavice rozhodně ne
Dnešní studenti by se možná divili. Tepláková souprava byla sice za socialismu běžným oblečením na sport nebo práci kolem domu, přijít v ní do vyučování ale bylo na většině škol považováno za nevhodné.
Od žáků se očekávalo, že přijdou čistě oblečení a v tom, čemu se tehdy říkalo „slušný oděv“. Chlapci většinou nosili kalhoty a košili nebo svetr, dívky sukně, šaty či halenky. V některých školách se učitelé nebáli poslat dítě domů, aby se převléklo, pokud usoudili, že jeho oblečení do školy nepatří.
Nápisy v angličtině byly vážný prohřešek
Jakmile se v osmdesátých letech začalo objevovat více západního oblečení, přišly další konflikty. Trička s anglickými nápisy, logy hudebních skupin nebo zahraničních značek mohla některým učitelům vadit. Často ani nevěděli, co nápis znamená, preventivně ale podobné oblečení žákům zakazovali. Co kdyby náhodou rozvracelo socialismus?
Podobně budily pozornost odznaky oblíbených kapel, džínové bundy pokryté nášivkami nebo vojenské doplňky inspirované punkem a metalovou scénou.
Zdroje:
