Článek
Historka, která obletěla celý internet, vychází z příběhů mnoha dávných žen, které tvrdily, že otěhotněly z Ducha svatého. Většinou tak maskovaly zálety, ale v případě jeptišky Josephine Rosenthal svět nakonec uvěřil, že by to mohla být pravda.
Podivný příběh se údajně v roce 1742, a to v Hohenwartském klášteře v Německu. Jedna z místních sester jménem Josephine Rosental, totiž za záhadných okolností přišla do jiného stavu. V klášteře to pochopitelně vyvolalo velké pozdvižení, a to zdaleka ne jen proto, že od jeptišky by nikdo nic podobného nečekal.
Josephine se totiž dušovala, že se jedná o neposkvrněné početí a dítě, které v sobě nosí, je proto posvátný boží dar. Na místo byl povolán lékař, který těhotnou prohlédl a konstatoval, že je skutečně stále panna.
Údajná jeptiška byla prohlášena za kacířku
Při porodu bohužel nastávající matka příliš krvácela a tehdejší medicína ji nedovedla zachránit. Josephine Rosenthal proto na následky porodu zemřela. Její novorozená dcera ale přežila, byla pokřtěna Maria a byla nejprve prohlášena za svatou.
Rada sester Benediktinek ale situaci přezkoumala a došla k závěru, že malá holčička není žádný boží dar, ale plod kacířství. Titul světice jí tak byl opět odebrán. Jeptišky ale neměly to srdce ji odložit do sirotčince, a tak se rozhodly, že se o ni postarají.
Neexistující vědci přinesli šokující objev
Z Marie vyrostla žena, která měla na svou dobu velice netradiční smýšlení. Byly jí blízké raně feministické myšlenky a dokonce se snažila prosazovat v klášteře určité změny.
V pouhých třiatřiceti letech ale vážně onemocněla a posléze zemřela. Její pozůstatky byly z neznámého důvodu uchovávány jako relikvie, přestože žádná ze sester nevěřila, že by mladá žena skutečně mohla být světicí.
V roce 1905 její případ znovu vzbudil zvědavost odborníků, a tak byly ostatky vůbec poprvé lékařsky vyšetřeny. V dřevěné bedýnce se dochovala přední část její lebky a tváře, lahvička krve a zlatá krabička s pramínkem jejích vlasů.
Genetická mutace měla způsobit neposkvrněné početí
Krev a kůže byly podrobeny analýze a ukázalo se, že nesou velice vzácné genetické rysy. Tehdy z toho ale nikdo nebyl příliš moudrý, a tak se teprve v polovině padesátých let podařilo zjistit, že jak Maria, tak její matka Josephine byly nositelkami neobvyklé mutace.
Ta znamenala zjednodušeně řečeno to, že obě dvě byly hermafroditové, kteří se dokázali spontánně oplodnit. Dítě však bylo pokaždé dcera a bylo prakticky vyloučeno, že by matka mohla porod přežít. Na základě dalších testů se ostatně zjistilo, že také Maria byla v době své smrti těhotná, ačkoliv jistě neporušila klauzuru svého řádu.
Realita je výrazně nudnější
Zdá se vám tento příběh konzistentní a smysluplný? Nejste jediní. V londýnském muzeu Merrylin je totiž dodnes vystavena ona bednička s relikviemi Marie. Celý příběh má jen jednu drobnou vadu, jedná se o dokonalý podvrh. Ostatky jsou totiž falešné a vytvořil je umělec Alex CF, který si také vymyslel celou historku.
A jak je to s oním hermafroditismem? Některé živočišné druhy podobným způsobem skutečně mohou fungovat, většinou se ale jedná o obojživelníky. U člověka by to sice hypoteticky mohlo být možné, nicméně neexistují žádné spolehlivé doklady o tom, že by k tomu kdy došlo.
Co z toho plyne za ponaučení? Nevěřte všemu, co si přečtete na internetu. Nevěřte automaticky ani tomu, co uslyšíte v muzeu od průvodce. Velmi často se totiž jedná spíše o notně přibarvenou pověst, případně kompletní fikci.
Zdroje:
