Článek
Pětadvacetiletý Phineas Gage se narodil v devatenáctém století a pracoval jako předák při stavbě železnice. Jeho zaměstnavatel si ho nemohl vynachválit a říkával, že schopnějšího zaměstnance by nenašel.
Součástí Phineasovy práce bylo mimo jiné vrtání děl do skály. Otvory následně plnil střelným prachem pomocí tamponovací tyče přes vrstvu písku. Jednoho dne byl ale pravděpodobně příliš unavený, a tak na písek zapomněl.
Následky byly katastrofální. Tyč narazila na skálu, došlo k explozi a poté zmíněná tyč o délce 109 centimetrů prudce vystřelila vzhůru, kde se střetla s Phineasovou hlavou. Tou prošla skrz naskrz, než se konečně zastavila.
Tyč prošla hlavou skrz naskrz. Tenkrát šlo prakticky o zázrak, že Phineas přežil.
S tyčí v hlavě komunikoval
Muž upadl na zem a všichni kolem se domnívali, že něco takového nemohl přežít. K jejich překvapení se ale po chvíli zvedl a začal zcela normálně komunikovat. Traduje se, že se posadil na verandu hotelu a šokovaným zvědavcům vyprávěl, co se mu přihodilo. Během jeho rozprávění mu po celou dobu trčela tyč z hlavy.
Přibližně hodinu poté se na místo dostavil doktor Harlow. Ten neměl zkušenosti s chirurgií, protože pracoval jako praktický lékař. Kromě toho neměl k dispozici antibiotika a vzhledem k rozsahu zranění nikdo nevěřil, že by se mu mohlo Gage podařit udržet při životě. I přesto to ale dokázal.
Podařilo se mu zastavit krvácení i vyčistit ránu. Po dalších několik týdnů Phineas bojoval s infekcí, poté ji ale doktor Harlow dostal pod kontrolu. Za tři měsíce svého pacienta mohl propustit domů. Jeho léčba vyvolala velký obdiv, a tak lékař o případu dokonce začal psát do odborných časopisů.
Už nebyl takový, jako dřív
Brzy poté si ale okolí začalo všímat, že úraz Phinease změnil. V minulosti o něm všichni mluvili jako o člověku, který má vždy energie na rozdávání, je na něj spolehnutí a vždy si ví rady. U svých kolegů se těšil velké oblibě. Jeho dřívější přátelé jako by ho ale nepoznávali.
Mladý muž se po nehodě údajně zcela utrhl ze řetězu, začal žít bohémským životem a chovat se vulgárně. „Rovnováha mezi jeho intelektuálními schopnostmi a živočišnými sklony jako by byla zničena,“ uvedl ve svých poznámkách doktor Harlow. Lékař si ale všiml také některých spíše pozitivních dopadů. Před úrazem například Phineas nebyl nijak velký milovník zvířat, po něm v nich ale našel velkou zálibu.
Zvláštní bylo, že si začal velmi rychle tvořit citový vztah k neživým věcem, které se mu líbily nebo pro něj měly zvláštní význam. Tyč, která mu prošla hlavou, u sebe údajně nosil neustále s sebou a nikdy ji neodkládal.
Na následky úrazu po letech zemřel
Dnes se ale má za to, že značná část Phineasova znepokojivého chování bude minimálně do určité míry spíše dílem lidové tvořivosti a fantazie. V roce 1852 totiž odcestoval do Chile, kde sedm let pracoval jako kočí dostavníku na horských stezkách. Toto povolání přímo vyžaduje trpělivost, spolehlivost a schopnost správně se rozhodovat v krizových situacích. Jen těžko si tak jde představit, že by ho mohl vykonávat vážně duševně narušený člověk.
Jeho mozek se tak postupem času pravděpodobně do velké míry zotavil. Dnešní medicína tento jev již popisuje pod pojmem neuroplasticita. V praxi to znamená, že při zranění mozku dovedou zdravé části postupně přebrat roli těch poškozených. Že mohl být Phineas po nehodě trochu jiný, je tak velmi pravděpodobné. Nejspíš ale skutečně nešlo o tak dramatickou proměnu.
V každém případě se ale zranění nakonec Phineasovi přece jen stalo osudným. V roce 1860 zemřel na následky epileptického záchvatu, kterými po nehodě trpěl. Jeho lebka, stejně jako tamponovací tyč, jsou dodnes vystaveny v muzeu na lékařské fakultě v britském Cambridge.
Zdroje:
