Článek
V roce 1942 objevil lesní strážce indického národního parku Nandá Déví jménem Hari Kišan Madhwall v odlehlé části Himalájí dosud neznámé jezírko, které dostalo jméno Roopkund. Nebylo by na něm nejspíš nic neobvyklého, kdyby se kolem něj nenacházelo množství lidských kostí.
Později se ukázalo, že také dno přibližně dva metry hlubokého jezírka je přímo pokryté nejen ostatky, ale také částmi oblečení nebo různého vybavení. Aby to bylo ještě děsivější, pokaždé když se objeví jarní tání, vyplaví voda další kosti. Kde se vzaly? Nikdo neví.
Množství kostí odpovídá vyšším stovkám nebožtíků.
Průzkum musel počkat na konec války
Když nálezce děsivého místa zjistil, že množství kostí odpovídá několika stovkám mrtvých, pochopitelně oznámil svůj znepokojivý objev úřadům. Protože ale zrovna zuřila Druhá světová válka, nebyl na průzkum lokality čas. Teprve v 50. letech se tak začal jezírkem někdo zabývat a do místa vyrážely nejrůznější výzkumné výpravy.
„Jeden průzkumník popsal v té době toto místo indické rozhlasové stanici jako ‚příšernou scénu, při které se tajil dech‘,“ popsal jedno ze svědectví v roce 2019 časopis National Geographic.
Výzkumy se snažily odhalit, kdo byli všichni ti lidé a co se jim stalo, nicméně ačkoliv se v průběhu let objevilo několik různých teorií, jednoznačné výsledky nic z toho nepřineslo. Tento stav trvá víceméně dodnes.
První výzkumníci měli mrtvé za dávno ztracenou armádu
Jedna z teorií hovoří o tom, že by se mohlo jednat o armádu indického vojevůdce Zorawara Singha, která se během bitvy o Tibet v roce 1841 záhadně ztratila. Když ale vědci v roce 2000 provedli DNA analýzu kostí, ukázalo se, že to je nemožné. Ostatky sice skutečně patřily lidem, kteří pocházeli z jižní Asie, nicméně radiouhlíkové datování stáří kostí určilo na 1200 let.
Na základě toho tak badatelé usoudili, že všichni zemřeli přibližně ve stejnou dobu. Příčina smrti ale nadále zůstávala záhadou. Na místě se sice našly zbytky nejrůznějších osobních věcí, ale žádné zbraně. Kosti také nenesly stopy válečných zranění. Epidemie se jevila jako nepravděpodobná, a tak zůstávala prakticky jediná možnost, a to blíže neurčená přírodní katastrofa.
Později proběhly ještě podrobnější DNA analýzy, které předchozí závěry částečně popřely. Nejen, že se totiž jednalo o národnostně smíšenou skupinu, ale datace úmrtí se u některých těl lišila.
Posted by Kamila Pruskavcová on Saturday, August 30, 2025
Místní si vyprávěli příběhy o božím trestu
První část nebožtíků zemřela v rozmezí čtyř staletí mezi roky 600 až 1000. Další ostatky pak pocházely z doby kolem roku 1800. Tito lidé u jezera zahynuli pravděpodobně společně a pocházeli z Řecka nebo Kréty.
Skupina jihoasijského původu, která našla smrt společně, by odpovídala jedné z povídaček místních obyvatel. Podle nich se totiž jedná o účastníky náboženského procesí, které postihla náhlá přírodní katastrofa, a to konkrétně krupobití. Vesničané ji považovali za trest bohů, ale nejspíš šlo zkrátka o náhodu.
O této události, kterou vědci datují do 9. století, se ale dochovaly lidové příběhy a dokonce také tradiční píseň, která událost obohacenou o mnohé fantaskní prvky popisuje. Právě v ní se také hovoří o „koulích, padajících z nebe“. To by opět nasvědčovalo krupobití.
Mnohem více motá archeologům řecká skupina. Někteří z nich dokonce mají tendenci věřit, že by se mohlo jednat o potomky armády Alexandra Velikého. Není ale dostatek důkazů, které by to mohly potvrdit.
Co přesně se na místě skutečně stalo, tak bohužel i nadále zůstává pouze předmětem spekulací a není jisté, zda němí mrtví v okolí jezera někdy své svědectví opravdu vydají.
Zdroje:
