Článek
Anglický král a normanský šlechtic Vilém I. Dobyvatel se narodil kolem roku 1028 a zemřel v roce 1087. Do dějin vstoupil jako nelítostný člověk, který se vyžíval v sadistickém mučení svých protivníků a příliš hezky se nechoval ani ke svým nejbližším.
Traduje se například, že když jeho manželka Matylda napoprvé odmítla jeho žádost o ruku, surově ji zbil a následně ji přesvědčil, že je pro ni skutečně ten pravý. Neví se, co konkrétně ji přimělo změnit názor, v každém případě se svatba skutečně konala a pár spolu měl devět dětí. Na tu dobu bylo také poměrně neobvyklé, že Vilém byl své ženě věrný.
Matyldu Vilém přežil o pět let. Kdyby byla jeho manželka naživu, když vydechl naposledy, jistě by nedovolila, aby se s jeho tělem následně dělo to, k čemu došlo. Nebudeme však předbíhat a povíme si nejprve něco o jeho skonu.
Vilém Dobyvatel proslul jako násilník, který se vyžívá v trýznění svého okolí.
Vilém byl kvůli nadváze terčem posměchu
Vilém si jako panovník pochopitelně mohl dovolit opulentní hostiny a této možnosti často a rád využíval. Velmi brzy mu začalo být oblečení těsné a nakonec skončil těžce obézní. Francouzský král FIlip I. se mu měl dokonce pošklebovat, že vypadá jako žena před porodem.
Anglický král tyto žerty velmi těžko snášel a za svou postavu se styděl. Proto se rozhodl vyhledat lékaře a nechat si doporučit vhodnou dietu, aby s přebytečnými kilogramy zatočil. To, co se dozvěděl, byla ale skutečně „rada k nezaplacení“. Měl totiž přestat úplně jíst a konzumovat pouze víno a tvrdý alkohol. Že mu to příliš nepomohlo, nejspíš není potřeba vysvětlovat.
Umíral šest týdnů v bolestech
Obezita ho nakonec stála život. Při válečném tažení v Normandii totiž kůň pod jeho obrovskou váhou klopýtl a Viléma shodil. Ten však přistál břichem přímo na hrušce sedla, což mu způsobilo vážné vnitřní zranění, o kterém zpočátku vůbec nevěděl.
Nejprve se zdálo, že vyvázne pouze s modřinou, jenže při nárazu se králi protrhla střeva, což vedlo k vnitřnímu krvácení a také masivnímu zánětu. Ranhojiči se někdy v podobných případech pokoušeli pacienta operovat, ale vzhledem k Vilémovým rozměrům o tom nemohla být ani řeč. Umíral tak v bolestech dlouhých šest týdnů.
Když konečně vypustil duši, jeho sluhové nechali polonahé tělo ležet na podlaze ložnice a přestali se o něj zcela zajímat. Za svého života se k nim totiž choval natolik krutě, že si ho nijak nevážili a nepovažovali za nutné prokazovat mu po smrti jakoukoliv úctu.
Explodující mrtvola všechny ohodila hnijícími vnitřnostmi
Teprve po několika dnech se jeho těla ujal potulný rytíř, který se jej rozhodl nabalzamovat a následně převézt do města Caenu, kde si Vilém Dobyvatel přál být pohřben a které bylo od místa úmrtí vzdáleno přes sto kilometrů.
Bylo ale teplé počasí, lodní doprava byla pomalá a v Caenu bylo po nedávném požáru velké horko. Přípravy na pohřeb se navíc z nejrůznějších důvodů protahovaly, takže rozklad králova těla značně pokročil. Mimo jiné došlo k tomu, že bakterie z jeho střev zaplavily zbytek těla, což vyústilo v extrémní nafouknutí.
Když měla být Vilémova mrtvola konečně uložena do připraveného sarkofágu, byla již natolik nafouklá, že se do něj nevešla. Účastníci pohřbu se tomu rozhodli pomoci silou a zkusili ho do schrány napěchovat. To, co následovalo, si nejspíš nikdo nepředstavil ani v těch nejčernějších snech.
Vlivem tlaku totiž tělo explodovalo, což všechny přítomné pokropilo sprchou shnilých vnitřností, hnisu a dalších tělních tekutin. Kromě toho se všude rozlil natolik strašlivý mrtvolný puch, že většina smutečních hostů se dala na útěk a někteří rovnou omdleli.
Po explozi ale Vilémovo tělo splasklo, a tak mohlo být konečně uloženo do sarkofágu a spěšně pohřbeno, což byla pro celé město obrovská úleva. Na tento funus ale přítomní nejspíš do smrti nezapomněli.
Zdroje:
