Článek
Anglický král Jindřich VIII. byl sice v mládí majitelem výstavní figury, která by se dala přirovnat k dnešním vrcholovým sportovcům, postupem let se ale změnila nejen jeho povaha, ale také tělo.
Protože velmi rád jedl, vykrmil se do obludných rozměrů. Obezita mu způsobovala různé zdravotní komplikace a definitivně ho z provozu vyřadil úraz nohou, který se mu přihodil při jezdeckém turnaji.
Na obou končetinách mu poté zůstala památka v podobě špatně se hojících hnisavých vředů. Ty mu komplikovaly zcela běžný pohyb, byly velmi bolestivé a kromě toho nesnesitelně páchly, protože král prakticky postupně podléhal rozkladu.
Jindřich VIII. kvůli vředům prakticky hnil zaživa.
Král zemřel kvůli gangréně nohou
Pravděpodobně také trpěl cukrovkou a syfilidou, neustále jen seděl, jedl, pil alkohol a to mu vůbec nepomáhalo. Zanícené nohy mu způsobily gangrénu, která postupně trávila jeho tělo. Kdyby šlo o pacienta, který by byl v lepší kondici, mohla by mu možná pomoci oboustranná amputace, Jindřichovi se to ale nikdo neodvážil ani navrhnout, neboť šance na úspěch byla mizivá. Nakonec tedy v roce 1547 zemřel. Bylo mu pětapadesát let.
Královou smrtí ovšem nepříjemnosti neskončily. Královi nejbližší po následující dva dny tajili, že Jindřich VIII. zemřel a mezitím se radili, co s královstvím dál. Po tuto dobu mu v rámci maskování skutečnosti i nadále nechávali donášet jídlo a jeho tělo bylo ponecháno tak, jak bylo, v jeho komnatách.
Jak již jsme si ale řekli dříve, král ani za svého života kvůli hnisajícím nohám příliš nevoněl. Během následujících dvou dní se začaly jeho tělesné pozůstatky postupně rozkládat, což jim na libé vůni rozhodně nepřidalo.
Proti zápachu se balzamovači marně snažili bojovat
Když bylo konečně úmrtí oznámeno a začal se chystat pohřeb, pohřební zřízenci se celkem oprávněně obávali, že funus bude kvůli zápachu k nesnesení. Povolali proto balzamovače, kteří nahradili královy vnitřnosti pilinami a vonnými bylinami. V naději, že to pomůže, následně uzavřeli tělo do olověné rakve.
Z Whitehallu, kde panovník vydechl naposledy, vyrazil v den pohřbu do Windsoru obrovský průvod, během kterého byla rakev vezena na velmi zdobném kočáře. Podél cesty stála řada smutečních hostů i poddaných, kteří se přišli rozloučit. Vzhledem k tomu, jak nepopulární Jindřich VIII. byl, se ale možná přišli spíše přesvědčit, že je skutečně v pánu.
Na noc se poté kočár zastavil v opatství Syon, kde měl v kapli strávit noc, než budou příslušné obřady pokračovat dál. A právě zde se podle všeho odehrála hrozná událost. Plyny z těla, které bylo ve skutečně příšerném stavu, se totiž nahromadily natolik, že olověná rakev jejich nápor nevydržela a poškodila se. V důsledku toho se ven vyvalil nepředstavitelný zápach, který byl velmi nepříjemným překvapením, když byla kaple ráno otevřena, aby pohřeb mohl pokračovat.
Potupný závěr Jindřichova pohřbu
Někteří historici se domnívají, že údajné roztržení rakve kvůli plynům je spíše lidovým vyprávěním, protože o něm neexistují spolehlivé doklady. Na další bizarní situaci, ke které došlo, se ale již všechny prameny shodnou.
Ať už byla rakev poškozena během pohřbu, nebo byla nedostatečně utěsněna, v průběhu posledního rozloučení z ní začala odkapávat velmi nepříjemně zapáchající tekutina. Královo tělo zkrátka podlehlo přírodním procesům, a tak se Jindřich VIII. začal pozvolna roztékat. Hosté byli sice znechucení, toulavým psům se to ale náramně zamlouvalo. Velké množství se jich proto seběhlo za průvodem a krále (nebo to, co z něj zbylo), s velkou chutí lízali z cesty.
Po tomto fiasku byla rakev promptně uzavřena a následně rychle přepravena do kaple svatého Jiří ve Windsoru, kde byl Jindřich VIII. pohřben a kde také dodnes odpočívá. Konkrétní místo označuje mramorová deska, rakev ale nikdy nemohla být vystavena, protože během staletí podlehla zkáze.
Zdroje:
