Článek
Arcivévodkyně Marie Karolína se narodila ve Vídni 26. srpna roku 1752. Byla již třináctým potomkem císařovny Marie Terezie. Jejím rodným jménem jí ale nikdo neříkal, její blízcí ji totiž oslovovali Charlotta.
V dětství měla velmi blízký vztah se svou mladší sestrou Marií Antoinettou, se kterou vyváděly nejrůznější lumpárny. Za to si pokaždé vysloužily kázání od své maminky, které bylo hned jasné, že její malá dcera má pořádně ostrý jazyk a jen tak bez boje se nevzdá.
Rodinná tradice byla neúprosná
Dvě její starší sestry dostaly při narození stejné jméno jako ona, ale obě dvě zemřely velmi malé. Proto ho podědila právě Charlotta. To ale nebylo to jediné, co po starších sestrách, které nikdy nepoznala, musela převzít. Aby se naplnily politické plány Marie Terezie, bylo brzy rozhodnuto, že se dívka provdá za neapolského krále Ferdinanda, což byl původně úkol určený pro některou ze zemřelých princezen.
Marie Karolína nebyla z té představy vůbec nadšená. Ferdinanda totiž předcházela naprosto otřesná pověst. Krásy mnoho nepobral, ostatně se mu nepřezdívalo „král nosatec“ pro nic za nic. Kromě toho nebyl příliš vzdělaný, říkalo se o něm, že má velice neurvalé způsoby a vládnutí ho nudí tak moc, že raději loví potkany v paláci, než aby pracoval.
Neapolský král Ferdinand nepobral moc krásy, rozumu ani taktu.
Nevěsta byla z ženicha velmi zklamaná
Její námitky jí ale k ničemu nebyly, a tak se v dubnu roku 1768 konala svatba. Ta proběhla v augustiniánském kostele a nedošlo při ní k setkání snoubenců, neboť se brali v zastoupení. Teprve poté se Marie Karolína rozloučila s rodiči i sourozenci, což pro ni bylo velmi bolestné, a vydala se na dalekou cestu za manželem, na kterého se vůbec netěšila.
Už na první pohled se jí Ferdinand nelíbil. Byl to velmi robustní muž, o kterém bychom dnes nejspíš řekli, že trpí nadváhou. Ústa měl široká jako žába a nechyběl mu ani onen legendární dlouhý nos, kvůli kterému získal nelichotivou přezdívku. To ale nebylo zdaleka to nejhorší. Jeho chování totiž předčilo nejhorší představy arcivévodkyně.
Krátce poté, co se seznámili, jí bylo jasné, že její muž příliš rozumu nepobral. Jeho učitelé sice dělali, co mohli, ale nic s ním nesvedli. Nikdy se nanaučil žádnému cizímu jazyku a byl rád, že vůbec dovede počítat. Jeho jedinými koníčky byly hony, pitky a milenky. Co se státnických povinností týká, ty mu byly zcela cizí. Historikové ho navíc popisují jako velmi hádavého, vznětlivého a urážlivého člověka.
Svatební noc z hororu
Svatební noc byla pro dívku naprostým utrpením. „Už vím, co je to manželství a sdílím velký soucit s Marií Antoinettou, kterou sňatek teprve čeká,“ napsala krátce po ní do Vídně své chůvě a dodala, že v průběhu aktu raději myslela na smrt. Ferdinand se k ní prý choval velmi neuctivě a v ložnici ji zkrátka příliš neoslnil. To samé si ale pravděpodobně myslel také on.
Ráno po svatební noci Ferdinand vstal velice časně z rána a ihned vyrazil na lov. V jeho průběhu se tvářil velice nazlobeně a když se ho jeden anglický diplomat, který ho doprovázel, zeptal, jak se daří jeho novomanželce, poskytl mu zcela odzbrojující odpověď. „Spí jako mrtvá a potí se jako prase,“ zahlásil neapolský král znechuceně.
Život v Neapoli byl pro Marii Karolínu krajně nepříjemný. Nejen, že musela dodržovat mnoho nesmyslných pravidel tamějšího dvora, ale navíc se po celém paláci volně potulovalo obrovské množství nejrůznějších domácích mazlíčků jejího manžela. Jednalo se třeba o kočky, psy, králíky nebo papoušky. Ti všichni znečišťovali veškeré komnaty svými výkaly a obtěžovali každého, koho potkali.
František sám se navíc choval jako zvíře. Byl zcela utržený ze řetězu, bez okolků osahával komorné, dvorní dámy i služky a ke své manželce se choval velmi hrubě. Ta se nejprve snažila zachovávat dekorum, později ale rezignovala a rozhodla se ho ignorovat, pokud to bude jen trochu možné. Je s podivem, že i přesto se jí podařilo porodit neuvěřitelných osmnáct dětí.
Zdroje:
