Článek
Češi jsou sice národem pivařů, velmi rádi si ale dají také sklenku něčeho ostřejšího. Ani za minulého režimu to pochopitelně nebylo jinak, a tak se stal hvězdou mejdanu ten, kdo připravil nejlepší drink.
Dnes si většinou v barech napříč celou Evropou můžete objednat totéž. Najdeme pochopitelně všelijaké lokální speciality, ovšem třeba Mojito nebo Cuba Libre dostanete snad kdekoliv.
Za socialismu se ale popíjely drinky, které byly velmi specifické jak složením, tak svými názvy. Dnes je už na nápojových lístcích nenajdete, čas od času si ale možná někdo na domácím večírku rád zavzpomíná na staré dobré časy.
Tonic byl nedílnou součástí koktejlů
Jedním z největších hitů byl bezesporu Beton. Nejde ale o stavební materiál, ale kombinaci Becherovky a chininové limonády Tonic. Největší popularitě se tento drink těšil v osmdesátých letech, jeho historie ale sahá až do roku 1967.
Tehdy se v kanadském Montrealu konala světová výstava EXPO a právě zde byl také Beton poprvé namíchán jako nápoj, kterým chtěli vystavující Čechoslováci poctít Kanaďany.
Tonic byl také součástí dalšího koktejlu zvaného Bavorák. Tentokrát se ale k limonádě přidal bylinkový fernet, který s hořkou chutí limonády skvěle ladil. Jednalo se o chuťově ostrý nápoj, který měli v oblibě spíše muži.
Čechoslováci si potrpěli na barvy
Další typicky československý drink se jmenoval Houba, případně v některých lokalitách Nalejvák. K jeho přípravě jste potřebovali colu a červené víno. Protože ale cola byla jakožto západní výmysl v Československu nedostatkovým zbožím, nahrazovala se tuzemskou Kofolou.
Vzpomenete si ještě na to, co byl Mozek? Šlo o drink, který byl oblíbený zejména mezi mladými lidmi. Sestával z vaječného likéru a griotky a bylo potřeba dodržet přesný postup při míchání, aby výsledek vypadal skutečně jako mozek. Protože griotka bývá často sytě červená, někdy se zmíněnému koktejlu říkalo také „mozek v krvi“.
Pokud byste k vaječnému koňaku a griotce přidali ještě zelenou, dostali byste nápoj, který doslova hrál všemi barvami. Jednotlivé přísady se do sklenky vlévaly postupně, a tak zůstaly jednotlivé barvy oddělené. Kombinace je to možná zvláštní, ale na pohled rozhodně efektní. Právě díky vzhledu se pro drink vžil název Semafor.
Cena útěchy pro ty co vypadli - mozek, aby jim to příště šlo lépe.
Posted by Hospůdka na Vinici on Monday, January 14, 2019
Nápoje jen pro otrlé
Ke drinku Krvavý záda patřil jeden podivný hospodský rituál, jehož původ se nejspíš již nepodaří přesně dohledat. Před vypitím bylo totiž tradicí nejprve si obrátit tričko naruby. Co se týká složení, byla to vodka s griotkou.
Ani zarytí milovníci piva ale rozhodně nepřišli zkrátka, i pro ně totiž měli hospodští v rukávu drink, který lahodil jejich chuťovým preferencím. Stačilo vzít klasický půllitr, nalít do něj panáka zelené a doplnit třetinkou piva. Ta se poté upíjela a doplňovala se další zelená. Konzumenti zpravidla končili opilí, jak zákon káže. Možná, že potom netrefili domů, protože se tomuto nápoji začalo říkat Bludička.
Kdo holdoval rumu, mohl si dopřát drink Šavle meče. Protože se pravý rum z cukrové třtiny prakticky nedal sehnat, používal se tuzemák. Ten se smíchal s Kofolou a kávou, někdy se přidávala také griotka. Zda název odkazoval k tomu, že ten, kdo popíjel až příliš, mohl „hodit šavli“, už musí posoudit každý sám.
Pro opravdové fajnšmekry pak existoval nápoj, jehož název by nejspíš mnoho z nás odradil od toho, abychom vůbec ochutnali. Ostatně posuďte sami - Žabí hlen, Vejce se špenátem nebo Flusanec nezní příliš lákavě. Do sklenice se nalil vaječný likér a po obvodu sklenice nebo do jejího středu se nalévala zelená. Zajímavostí je, že pokud by se jednotlivé složky do sklenice vlily opačně, výsledkem by byl jiný drink, a to Vojenský mozek.
Zdroje:
