Článek
Dnes si můžeme libovolnou pochoutku koupit prakticky kdykoliv a kdekoliv. Nestane se, že by oblíbenou cukrovinku v obchodech zkrátka neměli a ve větších městech si ji skrze dovážkovou službu můžete sehnat klidně o půlnoci.
To za minulého režimu to bylo úplně jiné. Výběr zdaleka nebyl tak velký a o sladkostech z ciziny jsme si většinou mohli nechat leda zdát. Navíc nebylo vůbec jisté, že v obchodě pochodíte - pokud chtěli rodiče dětem nějakou tu sladkost dopřát, často si ji v potravinách museli zamluvit předem.
Čokoládové výrobky z Čech a Moravy měly skvělou pověst. 😊
Posted by Vzpomínky na socialismus on Saturday, September 27, 2025
Čokoládu jsme milovali vždy
Snad nejklasičtější pochoutkou všech dob je čokoláda. Ta se prodávala jak v podobě tabulek, tak tyčinek. Dvě z nich, Milena a Kofila, se vyrábí dodnes. Aby také ne, když ve své době patřily k té absolutní špičce a byly oceněny na čokoládové olympiádě v Bruselu v roce 1962.
Pokud s nostalgií vzpomínáte na čokoládovou tyčinku Orion, nemusíte být smutní. Vyrábí se totiž stále, pouze pod jiným názvem. Dnes se totiž jmenuje DELI podle firmy, která původně cukrovinky vyráběla.
Existovaly ale také luxusnější čokolády, které se vyráběly v olomouckém podniku Zora. Jmenovaly se třeba Rusalka, Šárka nebo Libuše. Kdo měl bony, mohl si zase v Tuzexu pořídit čtvercové čokolády Lidka.
Žvýkačky byly nakonec očištěny
Další populární libůstkou u dospívající mládeže byly žvýkačky. Ty byly nejprve považovány za západní výmysl, poté ale úřady vydaly prohlášení, že žvýkání není zdraví škodlivé. Ve Velimi se tak začala vyrábět první stejnojmenná žvýkačka, kterou později doplnil ještě legendární Pedro. Ty se mimochodem na internetu dají koupit dodnes.
Téměř všechny děti také měly rády oplatky. Nejznámější byly pochopitelně Tatranky, od těch dnešních se ale lišily. Měly totiž trojúhelníkový tvar - to proto, aby připomínaly siluetu hory. Některé značky oplatek, jako třeba Meteor nebo Jitřenka, ale již dnes neseženete.
Ještě v devadesátých letech také bylo možné zakoupit oplatku Vlnky, která byla jednou z oblíbených školních svačin. Světlo světa poprvé spatřily již v 60. letech, v roce 2011 byla výroba ukončena. Osudným se jim stal jejich specifický tvar, výrobní linka se totiž nedala použít k výrobě ničeho jiného a její údržba byla mimořádně náročná a drahá.
Bonbony, které dnes již nekoupíte
Velký boom zažívaly také vánoční čokoládové kolekce, tedy čokoládové plněné bonbony v lesklém staniolovém obalu, které si mnohé rodiny mimo tradiční ozdoby věšely na stromeček.
Další dobrůtkou, na které si nejspíš pochutnali spíš rodiče, byly Rumové pralinky. Vyráběly se v závodě Zora od roku 1965, v roce 2014 změnily svůj obvyklý tvar a loni byla, údajně z důvodu nízkého zájmu, výroba ukončena. Jejich fanoušci se proti tomu sice bouřili, nicméně firmu Nestlé, která je v poslední době vyráběla, to nepřesvědčilo.
Další bonbony, které už ustoupily modernějším sladkostem, byly Antiperle. Prodávaly se v kulaté zelené krabičce s průhledným víčkem a měly tvar malých bílých kuliček. Jednalo se o jakousi socialistickou obdobu mentolek. Jejich výroba byla ukončena po roce 1989, ačkoliv velice uspokojivé napodobeniny se prodávají dodnes. Nějak už to ale není ono.
Zapomenout nesmíme ani na populární šumivé nápoje v prášku, které se prodávaly pod názvy Vitacit a Šuměnky. Později je nahradil zahraniční Tang, který se díky televizní reklamě stal pro řadu lidí atraktivnější. Ty původní varianty ale přesto čas od času seženete, minimálně na eshopech, které se specializují na retro cukrovinky.
Zdroje:
