Článek
Možná, že vám dějepisář ve škole barvitě líčil, že ve starověkém Římě měli na latrínách připravené koše s koťaty, které v případě potřeby zkrátka použili místo toaletního papíru. Podobnou zkušenost mají také turisté, kterým obdobnou historku často vypráví průvodci na českých hradech a zámcích.
Některé verze této informace tvrdí, že za podobným účelem se využívala také kachňata nebo krky živých hus. Řada z nás tomu i nadále věří, ale řekněte sami - zkoušeli jste si někdy ověřit, odkud se tato informace vzala? Pojďme se na ni podívat detailně.
Číňané si papírem otírají pozadí tisíce let
První zmínka o toaletním papíru, kterou historici zaznamenali, pochází z Číny roku 589 našeho letopočtu. Vzhledem k tomu, že výrobu papíru znali místní řemeslníci mnohem déle, je ale velmi pravděpodobné, že i dříve Číňané toaletní papír používali, jen se o tom písemně nezmínili.
Tento papír se vyráběl z rýžové slámy a v císařské dílně se vyrábělo až 750 tisíc kusů ročně. V období, které lze označit jako středověk, se již zvyk používat k očistě papír v Číně rozšířil natolik, že byly vyprodukovány desítky milionů balení každý rok. Do jiných částí světa se dostal teprve koncem 15. století, rozhodně se ale nejednalo o nijak běžnou záležitost.
Ve středověku se používalo, co dům dal
Co se týká našich luhů a hájů, museli si naši předkové vystačit s tím, co zrovna měli po ruce. Většinou se jednalo třeba o trávu, seno, mech, listí, ale i jiné materiály, které nejspíše nemohly být dvakrát příjemné. Jsou tak zaznamenány případy, kdy se lidé utírali třeba pylinami, pískem nebo dokonce vaječnými skořápkami.
Během českého středověku zvlášť ti šťastnější a bohatší používali třeba kousky látek, vlnu nebo dokonce krajky. Chudší ale nadále neměli jinou možnost, než přírodní materiály, v krajním případě dokonce jen ruku.
Ve světě najdeme také některé originální způsoby toaletní hygieny. U jihoamerických indiánů to byly kukuřičné listy, Inuité si svá pozadí čistili sněhem, což musel být pravděpodobně zážitek pro otrlé.
Roličku toaletního papíru dala světu Amerika
Od 17. století, kdy se začal šířit knihtisk, lidé přišli na způsob, jak zužitkovat včerejší noviny. Jednoduše je natrhali na menší kousky a připravili vedle toalety. Průmyslová výroba toaletního papíru pak byla zahájena v USA roku 1857, kdy jej začal vyrábět podnikatel Joseph Gayetty. V jednom balení se nacházelo 500 útržků z manilského konopí a také léčivou složku - výtažek z aloe. Kromě hygieny se totiž tento produkt používal také k léčbě hemoroidů.
Klasická rulička, jakou známe i dnes, vznikla v roce 1871, kdy si ji nechal patentovat americký podnikatel Seth Wheeler. Od té doby ho používáme dodnes, ačkoliv si starší z nás možná ještě pamatují doby, kdy se za socialismu využíval kusově balený toaletní papír, který při použití klouzal.
Toaletní papír z 60. let minulého století ve Francii.
Jak to bylo s těmi koťaty?
Nyní se ale vrátíme k původní otázce a zabrousíme do starověkého Říma. Jak to tedy bylo s těmi koťaty? Neexistuje žádná spolehlivá zmínka o tom, že by se něco takového skutečně dělo. Když se nad tím zamyslíme, je těžké si představit, jakým způsobem by lidé donutili zmíněná zvířata ke spolupráci a jak by zajistili, aby koťata zůstala připravena v košíku vedle latríny. Kromě toho by jich nejspíš měli skutečně velkou spotřebu, protože by se muselo jednat o pomůcku na jedno použití - každý, kdo někdy koupal svou kočku, jistě bude tušit, proč.
Máme ale naopak poměrně dobře popsáno, co Římané tam, kam chodí i král sám, používali doopravdy. Jednalo se o takzvané xylospongium či tersorium. Šlo v podstatě o klacek, na jehož konci byla připevněna mořská houba. Tou se inkriminované partie zkrátka očistily a protože záchody byly tenkrát veřejné, z hygienických důvodů se houba následně vymáchala v kbelíku s octem nebo slanou vodou.
Historka o koťatech je tak s největší pravděpodobností jednou z mnoha historických anekdot, kterých koluje velké množství. Uvažovat by se dalo také o tom, že mohlo jít o ojedinělý výstřelek některého zvráceného římského císaře, ani o tom ale nemáme spolehlivé doklady.
Zdroje:
