Článek
Zatímco některé potraviny nenávratně zmizely v propadlišti dějin, jiné se staly doslova gastronomickými legendami. Ať už člověk na minulý režim vzpomíná jakkoliv, málokdo popře, že některé tehdejší pochoutky mají své místo na českých stolech dodnes.
Jedním z nejznámějších příkladů jsou Horalky. Oplatka s arašídy a kakaovým krémem se na trhu objevila už v roce 1965 a během několika let si získala obrovskou popularitu. Pro mnoho dětí představovala malý svátek. Dnes se stále prodávají a patří mezi nejúspěšnější sladkosti ve střední Evropě.
Podobný příběh mají i Tatranky. Vznikly už v poválečném období, ale největší slávu zažily právě během socialismu. Kdo jel na školní výlet, tábor nebo lyžařský kurz, ten si často vezl právě Tatranky. Jejich výhodou byla dlouhá trvanlivost, nízká cena a skutečnost, že člověka dokázaly na několik hodin zasytit. Mnozí by dali ruku do ohně za to, že tehdejší Tatranky chutnaly lépe, než ty dnešní. Těžko říct, nakolik za to může skutečná změna receptury a nakolik nostalgie. Jisté ale je, že patří mezi nejdéle vyráběné československé sladkosti.
Kofola jako z nouze ctnost
Když se řekne socialistická pochoutka, mnoho lidí si okamžitě vybaví také Kofolu. Ta vznikla na konci 50. let jako domácí alternativa k západním limonádám typu Coca-Cola. Českoslovenští potravinářští odborníci tehdy hledali způsob, jak využít přebytečný kofein vznikající při pražení kávy.
Výsledkem byl originální nápoj s charakteristickou chutí, který si získal miliony fanoušků. Po roce 1989 se zdálo, že Kofolu převálcuje zahraniční konkurence, ale stal se pravý opak. Dnes jde o jednu z nejúspěšnějších domácích značek a mnozí ji dokonce preferují před světovými giganty.
Další stálicí je Studentská pečeť. Čokoláda plná hrozinek, arašídů a želé vznikla v 70. letech a rychle se zařadila mezi prestižnější sladkosti. Nebyla úplně levná, a proto se často kupovala jako dárek nebo drobný úplatek.Podobně ikonické postavení získaly také Lentilky. Barevné cukrové čočky zná několik generací Čechů a Slováků. Přestože se jejich výrobce v průběhu let změnil, samotný produkt se vyrábí dodnes, a to prakticky bez přerušení.
Legendární Májka je stálicí kempů
Zajímavou kapitolou jsou různé pomazánky a paštiky. Například Májka se začala vyrábět už v 60. letech a dodnes ji v obchodech najdeme. Někdo ji miluje, jiný nesnáší, ale například pod stan nebo na dovolenou si ji stále kupují tisíce Čechů.
Totéž platí také o tradičních konzervách. Luncheon meat, vepřové ve vlastní šťávě nebo různé druhy paštik byly v době socialismu běžnou součástí domácích zásob. Mnohé z těchto výrobků se prodávají i dnes, byť často v modernizované podobě.
Překvapivě dlouhý život má také Vitacit. Práškový nápoj určený k rozmíchání ve vodě měl sice jasný účel, ale děti ho většinou jedly přímo ze sáčku. Pohled na dítě s oranžovým práškem kolem pusy byl v 80. letech poměrně běžný. I když je dnes na trhu řada alternativ, původní Vitacit se vyrábí dodnes a stále se najdou lidé, kteří ho konzumují úplně stejně, jako před čtyřiceti lety.
Pramen zdraví z Posázaví
Velkým symbolem socialismu byly také různé mléčné výrobky. Například Termix se stal doslova kultovní záležitostí. Kakaový dezert v kelímku patřil mezi nejoblíbenější dětské svačiny. Přestože dnešní verze prošla řadou změn, značka zůstala zachována. Podobný osud potkal i Pribináček. Jeho historie sahá až do 50. let a dodnes patří mezi nejznámější dětské výrobky na českém trhu.
Z dnešního pohledu je zajímavé, že mnoho legendárních pochoutek vzniklo v době, kdy byl výběr v obchodech výrazně menší než dnes. Zatímco současný zákazník stojí před regálem s desítkami variant jedné potraviny, za socialismu býval výběr mnohem omezenější.
Právě proto se některé výrobky dokázaly zapsat do kolektivní paměti celé generace. Když existovaly jen jedny oblíbené oplatky nebo jedna slavná limonáda, jejich popularita rostla mnohem rychleji, než v dnešní době přeplněného trhu.
Zdroje:
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/jidlo-a-piti-za-socialismu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Studentsk%C3%A1_pe%C4%8De%C5%A5
